Přejít k hlavnímu obsahu
Rozhovory

Helena Vondráčková: Miluju. A cítím se milována

Info ikona
Helena Vondráčková

Když děláte rozhovor s ikonou (nejen) české pop-music Helenou Vondráčkovou (75), nepodceníte přípravu. Naposlouchala jsem kvanta jejích písní. Přečetla desítky rozhovorů a připravila jsem si seznam třiceti otázek. Ale nakonec bylo všechno jinak. Otázky jsem zahodila, protože jsme se stále dokola vracely k jednomu tématu – lásce.

Našemu rozhovoru předcházel telefonát s vaším mužem ohledně koupě nějaké lodi. Já myslela, že máte hausbót?  

Ano, to máme, ale kromě něj máme i jachtu. Ale je stará a teď se nám naskytla možnost koupit jinou, která bude mít mnohem levnější provoz, a to se v dnešní době dost hodí.  

A ten hausbót je taky pojízdný?  

Ne ne, to je spíš takový botel, je hodně velký. Jsou tam tři místnosti – naše ložnice a dva pokoje pro hosty. Máme ho v klidné zátoce, kolem je jen voda, příroda. Já jsem ale žádný hausbót původně nechtěla! 

Proč ne?  

Protože jsem se zapřisáhla, že nebudu mít víc než jednu domácnost. Kdysi jsem měla totiž tři – byt v Berlíně, byt na Vinohradech a pak jsme ještě s prvním manželem koupili dům. Mně úplně stačí jeden dům a jedna zahrada. No, tak teď máme jeden dům, jednu zahradu a hausbót. Kromě toho jsme měli ještě karavan velký jako autobus.  

Na co jste měli karavan?  

Na koncerty. Hodil se do míst, kde nebylo zázemí. Ale byl tak velký, že se s ním nedalo pořádně zaparkovat, tak jsme ho prodali. Když jsem si oddychla, že jsme se ho zbavili, manžel pro změnu koupil přívěs. Víte, můj manžel miluje všechno, co má kola, křídla anebo to pluje po vodě. Málem bych zapomněla, vždyť on má i letadlo!  

Letadlo? 

Ano. Má pilotní průkaz, kdysi měl leteckou společnost. Takže když mám jeden den koncert třeba v Aši a druhý den na Slovensku, lítáme letadlem. Je to čtyřmístný jednovrtulový cirrus.  

A nemáte strach si do něj sednout?  

To víte, že jo, ale nic jiného mi nezbývá.  

Dáte si před letem frťánka nebo neurol?  

Nemůžu si dát ani jedno, protože když přiletíme, tak je hned většinou hlasová zkouška a pak koncert. Takže musím mít silné nervy.  

Teda ten váš muž vás pěkně cvičí! Ale zase je fajn, že se s ním ani po devatenácti letech nenudíte. 

Ne, to se opravdu nenudím. To je furt něco. Jednou jsem myslela, že mě raní mrtvice. Chcete slyšet tu historku?  

Samozřejmě, sem s ní. 

Bylo to kdysi před koncertem v Lucerně a Martin mi ráno říká, hele, dnes je tvůj velký den, chci ti dát speciální dárek. Vezmi si pas a nějaké sportovní oblečení, jedeme na výlet. Odbočili jsme na Příbram, já vidím letiště a říkám mu, jé, já poletím letadýlkem? A on utrousil, no, chvilku jo… Představte si, že mi zařídil...

...CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V ZÁŘIJOVÉ MARIANNE.

Info ikona
MAR 09/22