Přejít k hlavnímu obsahu
Rozhovory

Jana Krausová: „K partnerovi potřebuju vzhlížet.“

Info ikona
Jana Krausová

Až mi bude 68, chtěla bych vypadat, mluvit a žít jako Jana Krausová. Tahle herečka je totiž plná energie, má úžasné charisma, smysl pro humor – a spoustu plánů.

Pořád platí, že jste životní optimistka?

Teď na tom tedy musím hodně pracovat. Mám výhodu, že dělám věci, které mě baví, ale samozřejmě mě trápí, co se děje na Ukrajině. Tím spíš, že tam mám hodně přátel. Člověk si musí vytvořit vlastní svět a mít pořád nějaký program, aby se z toho trochu vymanil a nepodléhal zmaru. Naše představení v divadle Studio DVA jsou teď hodně postavená na tom, aby nás i diváky trochu rozveselila a povznesla. Lidé mají dost trablů, takže chtějí spíš odlehčená témata a komedie.

Kdybyste měla vybrat jednu, která by to byla?

Velká oddechovka je Goldoniho Poprask na laguně, klasika. To si vysloveně užíváme a na představení je to vidět. Vynikající je i sólové představení Elišky Balzerové Můj báječný rozvod. A také mám ráda představení O lásce, hru Philippa Claudela ze současnosti. 

Co, případně kdo kromě divadla vás teď zaměstnává?

Mám dvě čerstvá vnoučata, od obou synů, ale nezbývá mi na ně tolik času, kolik jsem předpokládala. Od mladšího syna Adama mám už dva vnuky a teď mají třetího syna, Juliana. Bude mu rok.

Zase kluk!

Je to krásné, ale je to samozřejmě rodeo. Když přijedu na chalupu, Julian se na mě chvíli usmívá, ale pak začne toužit po mamince, a je zle. Esterka, první Davidovo dítě, už chodí, ale hlavně – jaký má výraz! Připadá mi, že holky jsou v mentálním vývinu rychlejší. Julian je kus chlapa, ale ještě má miminkovský výraz, takový malý buddha. Ale Esterka, to je osobnost. Všechno sleduje s vážností a zaujetím. I jinak je hodně opatrná, nevrhá se do všeho, jak jsem byla zvyklá od svých kluků. To byli divoši, takže docházelo i k úrazům. Esterka si taky ráda prohlíží obrazy, je zkoumavá. Je zaměřená na detaily, ať jde o zvířata, obrázky nebo obrazy.

To musíte mít coby výtvarnice radost!

To mám. Esterka je prostě holčičí. Kdežto kluky užije na fotbal a řádění, potřebují vzrůšo a aby s nimi někdo dováděl. Táta jim vždycky slibuje – když budete hodní, bude mučáníčko. A pak bojují, byť třeba polštáři. To pro Esterku není. Ta má ráda, když jí něco ukazujete a vysvětlujete. Ale temperamentní bude, protože po prababičce má maďarskou krev. 

I její rodiče jsou temperamentní, to jsem měla možnost poznat při loňském partnerském rozhovoru.

To tedy jsou, těžce. Ale Esterka je spíš klidná, i když taky se dokáže se ozvat. A být ostrá.

To má po mamince, ne?

To ano. Ale Sára to bez problému přizná. Vždycky říká – já se nedám.

Jak spolu vycházíte?

Dobře, aspoň doufám. Já se tedy taky nedám, a když to na mě někdo zkusí, má smůlu. Nikdy jsem ale nerozuměla fórům o tchyních, protože moje tchyně Božena Krausová byla skvělá. V mnoha ohledech je mi vzorem, vedle mojí mámy. 

Například?

V přístupu k životu. Měla jsem ji jako druhou mámu. Moje maminka je skvělá, spoustu věcí mám po ní, ale Božena mě...

...celý rozhovor najdete v ČERVENCOVÉ MARIANNE.

Info ikona
Červencová Marianne