Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Rozhovory

PATRIK HARTL: Ve fantazii jsem žena

Bavit se s Patrikem Hartlem (40) o mužském a ženském světě je radost. Rozumí mu jako málokdo. Patří mezi nejúspěšnější autory divadelních her o vztazích v Česku, jeho hra Klára a Bára se v divadle Studio Dva hraje rovných deset let. Taky režíruje a napsal hned dva bestsellery. Prvního listopadu mu vychází třetí knížka, dvojromán Okamžiky štěstí.

Klára Mandausová | 20. 10. 2016
Foto: Robert Tichý
 
Patrik Hartl je přírodní úkaz. V tom nejlepším slova smyslu. Když jsem říkala do telefonu herečce Ivaně Chýlkové, která hraje v jeho divadelní hře Čtyři sestry v divadle Studio Dva, že se s ním uvidím, nešetřila na jeho adresu chválou, prý by ho měli ordinovat lidem, co mají nějaký smutek. Kolegyně zase podotkla, že ho všechny ženy milují. On sám o sobě tvrdí, že žije docela jednoduchý život a nesnáší změny. Od šestnácti je s jednou ženou a pořád pracuje. 
 
Ve vašich knížkách i divadelních hrách toho ženy hodně prožívají. Pokaždé si říkám, čím to je, že ženám vidíte tak dobře do hlavy. 
Já si na ně hraju. Ve fantazii jsem často a rád žena. Vlastně všechny postavy mých knížek jsem tak trochu já. Jsem šťastný, že jsou na mě ženy naladěné, že si rozumíme a že věci vnímáme společně. Ale některé situace pro knihy stejně musím konzultovat s kamarádkami nebo s manželkou. Protože něco jsem jako žena prostě nezažil a není jednoduché si to představit. Mám přece jen své limity. Jsem muž.
 
Co rozumí ženám.
To mi lichotí! Sexualita každého člověka má nějaký rozptyl. Některý muž je macho, jiný spíš ženský typ. Já jsem blíž k tomu ženskému typu. Moje heterosexuální orientace je jasná, ale to s tím nesouvisí. Jde o prožívání světa. Jsem citlivka. Hrozně mě baví psát ženské postavy, baví mě s nimi prožívat různé situace.
 
Co si muž neumí představit?
Ty úplně nejintimnější ženské sexuální pocity, které přímo souvisejí s tělem. Pro novou knížku mi třeba jedna kamarádka detailně popsala svůj zážitek z lekce tantrického milování. Nic takového jsem nikdy nezkusil a ani bych nechtěl, protože se hodně stydím. Určité intimní věci prostě probírám s kamarádkami. Nemusejí se mě bát, nejsem lovný testosteronový typ. Holky to tuší, takže se mnou mluví jako se ženou. Kdyby ze mě cítily testosteron, který je chce položit na lopatky, měly by zábrany a nic by neřekly. Ale protože jsem neškodný, dozvím se spoustu důvěrných věcí. 
 
Celý rozhovor si můžete přečíst v listopadové Marianne.