Přejít k hlavnímu obsahu
Rozhovory

Petr Jákl: „Když se rozjedu, jsem k nezastavení.“

Info ikona
Petr Jákl

S bývalým vrcholovým judistou Petrem Jáklem (48) o jeho „druhém životě“ režiséra a producenta, o pubertě, která trvala až do třiceti, o tom, co ho naučilo judo, jak se dokázal prosadit v Hollywoodu, co bylo nejtěžší při natáčení velkofilmu o Janu Žižkovi, ale také o jeho dvou dcerách a o nástrahách rodinného podnikání.

Náš rozhovor poněkud spěchal, protože odlétáte do Dominikánské republiky. Rodinná dovolená?

Produkuju tam další film a měl bych se jet podívat na natáčení. Nicméně jsem cestu právě musel odložit kvůli covidu. U všech filmů, které jsem v posledních dvou letech produkoval, bylo natáčení pozastaveno kvůli případům nákazy, to už se stalo samozřejmostí. Doufám, že se situace zlepší a vyrazím tam co nejdřív.

Jak vaše pracovní cesty snáší vaše žena a dcery?

Žena je velmi tolerantní a snáší to dobře. Děti mě většinou nechtějí pustit, ale nakonec to pochopí. Ono to není zase tak často, odjíždím zhruba pětkrát do roka na týden. Dnes už většina věcí probíhá online, což mi dost vyhovuje. Často bych na natáčení ani nemusel, ale zase se rád s herci i producenty potkám a případně proberu další filmy, které bychom mohli společně dělat. 

Může rodinný život aspoň částečně fungovat i na dálku? Co se vám osvědčilo, a co ani náhodou?

S manželkou jsme domluveni tak, že když je jeden pryč, druhý řeší záležitosti kolem dětí sám. Takže pokud nejde o něco zásadního, není potřeba, abych se zapojoval a musel být u různých rozhodnutí. Takhle nám to vyhovuje. Člověk se může soustředit na to, kde je a co právě dělá, místo aby přemýšlel, co dělají jeho děti na druhém konci světa. Navíc si pak nepřipouštím, že se mi po nich stýská – i když to tak vlastně je –, protože s tím stejně nic nenadělám. 

Jak coby táta prožíváte dospívání svých dcer? 

Je to s nimi naprosto nádherný, i když s nástupem puberty občas o něco komplikovanější. Když se mě někdo zeptá, jestli bych nechtěl syna, popravdě odpovídám, že ne. Než jsem měl děti, přál jsem si syna a dceru, asi i proto, že mám ségru. Teď jsem ale strašně šťastnej, že mám dvě holky, protože spolu máme vlastní svět a kluk by ho narušil. 

A jaká byla vaše puberta? Máte z ní nějaký vtipný nebo trapný zážitek, který dáváte dodnes rád k dobru?

Já měl pubertu od patnácti do třiceti a myslím, že trocha zastydlé puberty je ve mně i dnes. Pro naše to asi nebylo vždycky jednoduché, ale naštěstí jsem celou tu dobu dělal vrcholově judo a díky tomu jsem to nějak ustál a oni taky. A vtipná historka? Když mi bylo patnáct a chtěl jsem dát holce poprvé pusu, hrozně jsem se styděl a nemohl se odhodlat. Pak mě napadlo, že když ji nějak obejmu, půjde to líp. Seděli jsme na klepadle koberců a já se jakoby protahoval, abych ji mohl obejmout. Ona se na mě ale podívala a já ztratil kuráž, chytil jsem se nad hlavou klepadla a místo pusy jsem začal dělat shyby. Takže si dokážete představit, jak jsem v tomhle období zesílil.

Nakolik jsou dcery po vás – povahou, ale třeba i koníčky? 

Starší má stejnou vůli a chce mít ve všem absolutní řád, tak jako já. Taky dost chce o věcech rozhodovat, i to máme společné. Dlouho jezdila na koni a v posledních letech se věnuje atletice. Ta mladší řád nepotřebuje a chce si dělat všechno po svém. Už nějakou dobu trénuje judo a hrozně ji to baví. Jsem moc rád, že se obě věnují sportu. Je mi úplně jedno jakému, ale vím, jak moc jim to v životě pomůže, protože...

...celý článek najdete v květnové Marianne.

Info ikona
Květnová Marianne