Bydlení s věcmi, které mají svůj vlastní příběh: Navštívili jsme pohádkový byt v Litomyšli

Všechny své lásky, střídmý funkcionalismus, secesní kudrlinky i rustikální styl musela Olga vtěsnat do bytu dva plus jedna v půvabném východočeském městě, jehož renesanční zámek je zapsaný na seznamu hmotných památek UNESCO. Do desetitísícového města se stěhovala z malé vesnice na Českomoravské vyrchovině, kde prožila většinu života na statku přestavěném na rodinný dům. Péče o postiženého syna byla ale na vesnici dost komplikovaná, a tak se poohlížela po bydlení ve městě s dostupnější péčí lékařskou. Prosluněný byt ve druhém patře s výhledem na řeku Loučnou si Olga pořídila před deseti lety. Nízký historický činžák byl přesně to, co hledala.

Dokonalé místo pro život

Každý kout jejího původního domova dýchal historií. Před starostmi všedního dne se dalo utéct na rozlehlou zahradu, ale i na obrovskou tichou půdu. O to nechtěla Olga přestěhováním do města přijít. Nehledala proto čtyři stěny, ale místo s příběhem, byt s duší. Panelák nepřipadal v úvahu. Sice v něm krátce bydlela, ale necítila se tam dobře a vůbec si jej nedokázla zařídit. Vystudovanou absolventku Vysoké školy chemicko-technologické to  vždycky táhlo spíš k umění – věnuje se fotografování, které pro ni představuje smysl života. I tento koníček se odrazil v uspořádání litomyšlského bytu – jeho majitelka fotí pěkně postaru, na kinofilm, a tak si tu musela zařídit i temnou komoru. V ložnici pak má také koutek na focení, jenž lze v případě potřeby závěsem oddělit od zbytku místnosti. Nový domov si také začala postupně zabydlovat starými krásnými věcmi. Jak ale sama říká, hotovo nebude mít nikdy. Ale prý je to vlastně dobře – člověka to vede k dalšímu hledání a objevování. Po originálních bytových doplňcích Olga pátrá nejčastěji na internetu nebo v obchodech se starožitnostmi. A to nejen v Litomyšli. Na jednom z výletů s kamarádkami třeba narazila na starý kredenc, který dnes v její kuchyni doplňuje klasickou linku. "Kuchyňský stůl je středobodem celého bytu. Tady si čtu, pracuji a hřeji se u kamen," říká s úsměvem.

Teplo domova z klasických kamen

Chalupová kamna byla Olžin splněný sen. "Dávají pocit bezpečí a také se u nich dobře pracuje," říká. Nejvíc času však tráví v kuchyni, která je stejně jako celý byt laděna do modrých tónů. Barevné ladění bytu se odvíjelo od podlahy, která je zčásti dlážděná a z části dřevěná. U prken Olga dlouho váhala, nakonec se ale přece odhodlala – namočila štětec do světle modré barvy a vrhla se do práce. Během zařizování bytu zvládla svépomocí spoustu věcí – převážně metodou pokus-omyl, jak sama s úsměvem dodává. Vlastnoručně dokázala udělat marocký štuk v koupeně i vytapetovat v předsíni. Na všechno ale sama stačit nemohla – třeba velký sen o kuchyňských kamnech si splnila až díky šikovnému známému. Stavěl je ve volném čase, a tak není divu, že práce trvaly zhruba třičtvrtě roku. Samotnému zdění navíc předcházely stavební úpravy bytu. Ve starém činžovním domě se sice zachovaly funkční komíny, nikdo ale netušil, zda stávající podlahy unesou velká kamna. Kuchyně  proto musela být nejprve vylita betonem, aby se váha budoucích kamen rozložila do větší plochy. Masivní bílo-modře namalovaná  kamna v nichž se topí dřevěnými poleny nebo briketami jsou sice jen doplňkem k ústřednímu topení, malý byt ale v případě potřeby vyhřát zvládnou.