Cestování po Česku: Do Budějc na pivo a pikador

TEXT: Libor Hruška 

Než člověk sedne do vlaku, auta nebo autobusu a vydá se směr jih Čech, měl by si ujasnit, kam vlastně jede. Do Budějovic? Do Budějek? Ani jedno označení není správné. Jihočeští patrioti městu na soutoku Malše a Vltavy neřeknou jinak než ,Budějce‘. Jižní Čechy sice nemají vlastní nářečí jako Haná nebo Chodsko, ‚Budějce‘ ale zdaleka nejsou jediným výrazem, který dokáže neznalého turistu potrápit. Na slova ‚klubalky‘ – kolíčky na prádlo či ‚faldovky‘– holínky v běžné komunikaci nejspíš jinde nenarazíte. Je tu ještě jeden záhadný výraz, který na vás bude v ulicích útočit ze všech stran – ‚pikador‘ neboli párek v rohlíku. Kde se španělsky znějící slovo vzalo? Jistému budějovickému uzenáři se zalíbilo při cestě do Madridu a začal ho používat své výrobky. Když už jsme u místních gastronomických specialit, nemůžeme vám zatajit ani zelnou placku ‚zelňák‘, kterou nabízejí snad všechna pekařství v centru města.

Zajímavosti: 

• České Budějovice založil Přemysl Otakar II. v bažinách na soutoku Malše s Vltavou. Na snímku vlevo je rameno řeky, které bylo před sto lety uměle zaslepeno, s pásem městských hradeb.
• Uprostřed hlavního náměstí stojí barokní Samsonova kašna, která je jedním ze symbolů jihočeského města. Biblický rek Samson bojuje na jejím vrcholku se lvem už tři staletí.

Zajděte i na jedno kroužkovaný 

Samozřejmě musí dojít i na budějovické pivo, přes něž se už pomalu dostáváme ke zdejším pamětihodnostem. Povinnou zastávkou jsou Masné krámy a v nich minimálně jeden půllitr speciálního ‚kroužkovaného‘ Budvaru, který dozrává až přímo v sudech v restauraci. Budovu historických masných krámů najdete i v dalších městech, například v Plzni nebo Strakonicích. Ta budějovická, postavená v 16. století, je ale bezkonkurenčně nejznámější. Maso se tady přestalo prodávat před více než 120 lety a restaurace s přestávkami funguje od padesátých let. Za návštěvu stojí také v roce 2019 rekonstruovaná budova bývalé solnice na Piaristickém náměstí. Postavena byla jen o pár let dříve než Masné krámy a dnes i zde najdeme restauraci s pivem z vlastního minipivovaru. Zajímavostí fasády solnice jsou tři různě velké obličeje vytesané z kamene. Podle pověsti jde o hlavy sťaté lupičům, kteří chtěli vyloupit přilehlý kostel Obětování Panny Marie.

V Českých Budějovicích je toho ale k vidění mnohem víc – z nejvýznamnějších pamětihodností jmenujme Černou věž u barokní katedrály svatého Mikuláše, čtvercové náměstí Přemysla Otakara II. s barevnou radnicí, Samsonovou kašnou a bludným kamenem zakomponovaným do dlažby nebo třeba věž Železnou pannu a další pozůstatky středověkého městského opevnění. Vše se nachází na poměrně malém prostoru, a tak zbude čas i na krátký výlet za město...

A hurá na výlet 

Nevydáme se na sever na zámek Hluboká, kam směřuje většina turistů, nýbrž na východ do městečka Rudolfov. To má dnes jen něco přes dva a půl tisíce obyvatel, bývaly ale doby, kdy patřilo mezi největší města českého jihu a svým bohatstvím konkurovalo i sousedním Budějovicím. A co stálo za jeho nebývalým rozkvětem? Stačí se podívat na městský znak, který zdobí mimo
jiné i zkřížená hornická kladiva. Těžbu stříbra si dnes člověk spojuje především s Kutnou Horou a Jáchymovem, hlavně v 16. století ale drahý kov ve velkém vydávalo i jihočeské podzemí. První písemná zmínka o těžbě stříbra východně od Budějovic sice pochází už z roku 1385, k intenzivní báňské činnosti však došlo až za prvních Habsburků. Úspěšnou éru korunoval v roce 1585 císař Rudolf II. výsadní listinou, podle níž se hornická obec stala svobodným horním městem s rozsáhlými privilegii. A dokonce novému městu – které mimochodem osobně ani jednou nenavštívil – propůjčil své jméno.

Zajímavost: 

• Rudolfovské hornické muzeum bylo otevřeno v roce 1996 v budově bývalé školky. O osmnáct let později se přestěhovalo do zrekonstruovaného Perkmistrovského domu. Ten byl v Rudolfově postaven roku 1591 v souvislosti s jeho povýšením na svobodné horní město, které bylo zároveň sídlem královského báňského úředníka – perkmistra. Podle legend z domu vedla chodba přímo do důlních šachet.

Kraj plný rybníků 

Naší třetí a poslední zastávkou je Třeboň. Pulzující skoro stotisícové krajské město jsem už nechali za zády a před sebou máme oázu klidu s renesančním zámkem, rybími restauracemi, starým pivovarem a slatinnými lázněmi. Za svůj někdejší vzestup Třeboň vděčila rodu Rožmberků, především pak posledním dvěma majitelům panství – Vilému z Rožmberka a Petru Vokovi. Do přírody je to tady mnohem blíž než v Budějovicích – hráz rybníka Svět zpevněná staletými duby se zvedá hned naproti městským hradbám. Svět, který dal v 16. století vybudovat rožmberský rybníkář Jakub Krčín, je desátým největším rybníkem jižních Čech a patnáctým v rámci celého Česka. O jeho obrovské rozloze si však nejlepší představu uděláte, když si ho celý obejdete po naučné stezce. Kde jinde než tady absolvovat cestu kolem Světa za dvě hodiny ostré chůze?

Zajímavosti: 

• Třeboň a její okolí je krajem Krčínových rybníků i malebné lidové architektury. V listopadu již tradičně vrcholí podzimní výlov několika desítek rybníků.
• U rybníka Svět stojí už více než 140 let dvoupatrová novogotická budova o půdorysu pravidelného osmiúhelníku. Jedná se o Schwarzenberskou hrobku, v níž je uloženo dvacet šest členů rodu. Jejich nabalzamovaná těla tu spočívají v dvouplášťových rakvích.
• Na Mokrých lukách nedaleko Třeboně může zvídavý turista narazit na množství památkově chráněných dřevěných seníků se šindelovými střechami.
• Populární jsou u lázeňských hostů třeboňské slatinné koupele a zábaly, které pomáhají při obtížích s pohybovým ústrojím. O materiál není tady v podmáčené krajině Třeboňské pánve nouze. Slatina se těží jen pár kilometrů od města.