Na malou chatu uprostřed lesů nad meandrem Vltavy nedaleko soutoku s Berounkou jezdí majitel i jeho už starší rodiče. Všichni jsou srdcem i duší trampové. Donedávna jim proto stačilo jen spartánské spaní, koupelna pod širým nebem a suchý záchod. Přišel ale čas to změnit.
Podmínkou, kterou architekti rádi splnili, bylo co nejméně zasáhnout do okolní přírody, zachovat všechny stromy poblíž chatky, ale třeba i všudypřítomný mech, a udělat vše pro to, aby chata dál přirozeně a příjemně souzněla s lesem. Architekti si pohráli s dispozicí tak, aby zajistili místo pro kuchyňku i sezení a prostor na spaní pro majitele i jeho rodiče. Drobnou stavbu také zateplili a v interiéru vyměnili dosluhující materiály. Obložili studnu, zbudovali rezervoár na dešťovou vodu, a především u chatky postavili novou koupelnu v kostce. Doslova. Tu pak napojili na jímku.
Donedávna jim proto stačilo jen spartánské spaní, koupelna pod širým nebem a suchý záchod. Přišel ale čas to změnit. Díky tomu, že koupelna se sprchou a záchodem stojí na malých pilířích, mech i kořeny pod ní zůstaly nedotčené. Stěnami z polykarbonátu proudí dovnitř světlo, ale soukromí je zachováno. Na strop bubnují padající žaludy nebo kapky deště a majitelé tak nepřišli o pocit, že jsou stále BŘEZOVÁ uprostřed přírody. Barvu fasády proto architekti vybírali jednoduše: k vzorníku nátěrů přikládali dubový list, aby chatka doslova splynula s lesem.
Marianne Bydlení, České chaty snů
