Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Řemesla

Po stopách tradice: PASÍŘINA, řemeslo trpělivých

V buštěhradské dílně Ivana Housky a Petra Doudy vznikají klenoty z mědi, mosazi i bronzu. Vedle toho tu mistři pasíři vdechují nový život výrobkům svých dávných předchůdců.

Jana Kantorová | 8. 01. 2024

TEXT: Libor Hruška 

Na rozdíl od dobrého pekaře, po jehož výrobních se zapráší raz dva, zůstane práce šikovného pasíře lidem na očích klidně stovky let. Ivan Houska na tu svou naráží po celé republice – když má cestu kolem Národního divadla, když vystoupá na vrch Vítkov nebo když se prochází centrem Olomouce. Restaurátorská práce dnes tvoří zhruba devadesát procent zakázek, pod rukama pasířů ale vznikají i lustry, ozdobné korbely nebo šperkovnice. Ve středočeském Buštěhradu, kde má Ivan Houska se svým společníkem Petrem Doudou dílnu, chvíli bloudíme, a tak se na cestu zeptáme teenagerů posedávajících na lavičce u rybníka. „Pasíři? Tak to slyším poprvý, že taková práce vůbec existuje. A co jako dělaj ti pasíři?“ odpovídají nám otázkou. Velice těžkou otázkou, pár slovy se na ni odpovědět nedá.

Galerie: Práce pasířů přetrvá navěky
Mohlo by se vám líbit

Tradiční řemeslo: V říši řezbářské fantazie

Rodinný betlém se už brzy rozroste o nové darovníčky. Vznikají v dílně Hanky Richterové, stejně jako mnozí andělé, snové ženské postavy a další pitoreskní řezbářské výtvory.
marianne.cz

A co je to pasířina? 

Jak název řemesla napovídá, původně se pasíři věnovali pouze výrobě celokovových nebo kovem ozdobených pásů, na kterých se středověkým velmožům pohupovaly meče a měšce. S tobolečníky a měšečníky měli pasíři společný cech. V Praze za dob Karla IV. mohli působit jen na území nově založeného Nového Města. Postupem času se začal záběr pasíře rozšiřovat. „V dnešní době je pasíř něco mezi zlatníkem a kovářem. Zpracovává barevné kovy, ale musí to umět se soustruhem i frézou, zvládat kovařinu i cizelérství. Prostě práce, která v sobě ukrývá dalších deset řemesel,“ směje se Ivan Houska, když mu ve vratech dílny pokládáme stejnou otázku, jakou jsme před malou chvílí dostali dole u rybníka. Někteří pasíři se alespoň částečně specializují. Věnují se třeba výrobě lustrů, na severu Čech zas působí pasíři bižuterní tvořící kovové šperky. Ivan Houska s Petrem Doudou jsou ale univerzálové – v kanceláři mají vlastnoručně vyrobené korbely, lampy a svícny, dole v dílně zas velkou hrotnici, kterou podle dochovaných dobových fotografií vyrábějí pro právě opravovanou Mattoniho vilu v Lázních Kyselka. Novou věžičku by dlouhá léta chátrající historický objekt měl dostat už koncem letošního roku. Hrotnice je vysoká několik metrů, na další zakázku zas aby používali hodinářskou lupu. Muzeum loutkářských kultur z Chrudimi si v buštěhradské dílně objednalo repasi stínového loutkového divadla, které v devatenáctém století bavilo návštěvníky proslulého pařížského kabaretu Le Chat noir. Divoši na pštrosech, Amazonky, benátští gondoliéři, to jsou jen některé z drobných siluet vystříhaných ze zinkového plechu. Ivan Houska si nejvíc oblíbil figurku ‚kakajícího velblouda‘, která krom toho, že pohybuje nohama, hlavou a ocasem, má i zásobník na umělé bobky. „Stačilo, aby loutkoherec zatáhl za provázek, a z toho zásobníčku začala vypadávat hovínka. Hned jsem vyrobil kuličky z formelíny a zkoušel, jak loutka fungovala,“ zubí se pasíř a vede nás do menší dílny v patře, kde má na stole rozložený svůj subtilní stínový ‚betlém‘.

Mohlo by se vám líbit

Řemeslo, které stále žije: Radosti z porcelánu

Malá středočeská porcelánka dnes vyrábí stovky vypínačů a zásuvek měsíčně, a to díky Lucii a Davidovi Richtrovým, kteří se nehodlali spokojit s bakelitem a omezenou nabídkou na trhu.
marianne.cz

Každá zakázka je zajímavá

Řemeslu se vyučil v podniku Ústředí uměleckých řemesel u mistra Leonarda Beitlera jako jeho poslední učeň. „Pan Beitler byl vlastně současníkem a občas i konkurentem slavného Franty Anýže,“ vypráví pasíř. V době, kdy k Beitlerovi chodil do učení, bylo mistrovi už osmdesát let. K zajímavým zakázkám se pak dostal jako zaměstnanec Ústředí – podílel se na opravě svítidel ve Státní opeře, Národním divadle nebo Národním muzeu. Do zlaté kapličky se po letech vrátil ještě jednou, když opravoval ikonické Schnirchovo trojspřeží, které je jedním ze symbolů divadla. To už byl ale soukromníkem a v roce 1992 založil spolu s Petrem Doudou firmu Houska&Douda. Původně sídlili v pražských Dejvicích, později si našli větší prostory tady v Buštěhradu. Buštěhradští pasíři opravovali mimo jiné rovněž sochu Jiříka z Poděbrad na poděbradském náměstí, Žižkův jezdecký pomník na Vítkově nebo divadla v Jablonci, Znojmě a Karlových Varech. „Z mého pohledu je každá zakázka zajímavá. Některá je větší, jiná menší, ale vždycky je to výzva,“ říká Petr Douda. Společně několikrát působili i v Olomouci. Krom cínových sarkofágů olomouckých biskupů si ‚sáhli‘ také na sloup Nejsvětější Trojice zapsaný na seznamu památek UNESCO. Důležitou součástí pískovcového sloupu jsou pozlacené plastiky z tlustého měděného plechu, které v polovině 18. století vytepal olomoucký zlatník Šimon Forstner. „Sochy tehdy byly zlaceny v ohni, což byla nejodolnější metoda známá už od starověku. Zlacení bylo kvůli prudce jedovatým rtuťovým parám velice nebezpečné, zlatiči tehdy umírali už ve třiceti,“ poznamenává Ivan Houska. Špatně dopadl i Forstner, který sice své dílo sice stihl dokončit, ale práce mu zcela podlomila zdraví.

Mohlo by se vám líbit

Řemeslo: Království za sukýnku aneb Ze života švadleny

Ale ne za ledajakou, jedině za tu od Lucie Laštůvkové. Její oděvní značka Black Mountain přináší oblečení, jemuž nechybí kvalita, hravost, a hlavně – ženskost.
marianne.cz

Práce neubývá

Oba společníci jsou vyučenými pasíři, dnes ale jejich obor školy téměř nevyučují, a tak dílny musejí nové zaměstnance lovit mezi šikovnými kováři nebo autoklempíři. Práce přitom v posledních letech přibývá. „Horší to bylo v době krize. Oprava památek bylo to první, co se osekalo. Ubylo i zákazníků, kteří by chtěli vyrobit ručně tepané nádoby, lampy nebo korouhvičky,“ vzpomíná Petr Douda. Lidí, kteří si umějí udělat radost nákupem relativně drahého rukodělného artefaktu, u nás ale podle něj nebylo mnoho ani před krizí. „Ta tradice se zpřetrhala čtyřiceti lety komunismu a lidé, kteří zbohatli po revoluci, si radši kupovali drahá auta a vily. Většina Čechů si stále umění pořizuje čistě jako investici, a ne aby se z něj těšili. Než se tenhle pohled změní, může to trvat několik generací,“ přidává se jeho společník v řemesle a kamarád Ivan. Pasíři musejí být nejen manuálně zruční, ale i hodně trpěliví. Platilo to v časech baroka a platí to také dnes. Technologie se podle Ivana Housky zas až tak nezměnily, někdy ale při pohledu na práce starých mistrů jenom kroutí hlavou, jak to „ti chlapi tenkrát třeba do mědi dokázali vybouchat“. Často postupuje metodou pokus–omyl, dlouho vybírá to správné nářadí, a pokud například nenajde tepací kladívko ideálního tvaru, raději si ho sám vyková přesně na míru.

Mohlo by se vám líbit

Řemeslo: Díky kůži si zamilujete své nitro. Kůže totiž přijme váš styl života

Všudypřítomná vůně kůže… to je první, co mě zaujme při vstupu do ateliéru Radky Prokopové. Pak už stačí se jen rozhlédnout a vklouznout do jejího světa knihařského řemesla. Radka se věnuje práci s kůží a vyrábí kožené zápisníky přímo na míru. Každý zápisník je tak opravdu originál a měl by promlouvat skrze svoji vůni, texturu i design ke svému majiteli. Jak dlouho trvá vyrobit zápisník? A co je na knihařském řemeslu to nejlepší?
marianne.cz

Experimenty nechybí

Meze své trpělivosti v poslední době ve volném čase testuje při výrobě kopie jedné ze soch z olomouckého trojičního sloupu. „Když jsme sloup rekonstruovali, dostaly se mi do rukou sádrové odlitky hlav Pánaboha a Krista. Dal jsem si je pozlatit a celých těch sedmnáct let jsem na ně fascinovaně koukal a dohadoval se, jak přesně autoři před třemi stoletími postupovali,“ vypráví Ivan Houska. Nakonec nezůstalo jen u dohadů. Sám vzal do rukou měděné pláty a pustil se do technologického experimentu. Nad měděnou hlavou olomouckého Boha Otce strávil už nějakých dvě stě hodin, a stále nemá hotovo. To už není jen práce, ale posedlost, životní vášeň.

S čím pracují pasíři: 

Hlavními nástroji pasířů jsou tepací kladívka různých tvarů a velikostí, jimiž se materiál tvaruje. Často si je pasíři taky musí vyrobit sami. To když nenajdou přesně taková, která jim padnou ideálně do ruky. Pak přijdou na řadu čakany, rýhováky a rydla, s jejichž pomocí se na povrchu vytvářejí rýhy. Materiál pasíři tepou na různých podložkách – na předem vytvarovaném olovu, dřevě, kůži nebo na vaku

Marianne je i na socialních sítích: Rozhovory s osobnostmi
Mohlo by se vám líbit

Řemeslo: Život s andělem v zádech

Třicet let sdílejí v tvůrčím klidu manželé Martin a Alena Rabochovi společný keramický ateliér v Trhových Svinech. Jeho součástí je i kouzelný obchod s malou galerií.
marianne.cz
Zdroj článku

Související články

Řemesla
Vesnické hospody sloužily k setkávání. Účel jejich zřizování byl ale původně jiný

Vesnické hospody sloužily k setkávání. Účel jejich zřizování byl ale původně jiný

Řemesla
Zapomenutá řemesla: Šrotéř, hamerník a další. Jejich náplň práce dnes už neznáme

Zapomenutá řemesla: Šrotéř, hamerník a další. Jejich náplň práce dnes už neznáme

Řemesla
Modernizace dorazila i do zemědělství: Na farmě sledují traktory satelitem

Modernizace dorazila i do zemědělství: Na farmě sledují traktory satelitem

Krása
Jak si vytvořit dokonalé oční linky: Zkuste klasické, barevné i v retro stylu

Jak si vytvořit dokonalé oční linky: Zkuste klasické, barevné i v retro stylu