Co mají společné pražská Loreta a oprýskaný kostel svaté Barbory v Manětíně? Pro oba barokní svatostánky vytvořil varhany počátkem osmnáctého století geniální pražský varhanář Leopold Spiegel. Na rozdíl od těch pražských rozdávají ty manětínské posluchačům radost i po třech stech letech v původní podobě. Avšak nescházelo mnoho, a mohly být nenávratně zničeny…
Text: Libor Hruška
Za záchranu vděčí manželům Janě a Markovi Roštíkovým z Plzně a jejich spolku Svět podle Jakuba. Ten vznikl na podporu mladých hudebníků, impulsem k tomu byla bohužel rodinná tragédie – manželé přišli o syna Jakuba. Talentovaný trumpetista zahynul ve věku pouhých třiadvaceti let.
Když se Jana s Markem v roce 2010 od varhaníka Jana Doležela dozvěděli o chátrajícím historickém skvostu v Manětíně, rozhodli se obě témata propojit. „Napadlo nás zapojit mladé talentované umělce do záchrany starých krásných varhan, dát dohromady minulost s budoucností,“ vzpomíná po letech Marek. I jeho samotného překvapilo, jak unikátní nástroj se na kůru hřbitovního kostela ukrýval. Zatímco jiné, stejně staré varhany, se v průběhu staletí postupně přizpůsobovaly hudebnímu vkusu doby, ty manětínské si zachovaly původní akustické vlastnosti z dob mistra Spiegela. Skutečný zvuk barokního nástroje. Tři sta let staré manětínské varhany jsou unikátním nástrojem. Zatímco jiné barokní varhany se v průběhu staletí postupně přizpůsobovaly hudebnímu vkusu doby, ty manětínské si zachovaly stejné akustické vlastnosti, jaké měly v době svého vzniku.
Venkov a styl
