Zpátky k tužce aneb Moderní kaligrafie jako koníček

Svatou trojici číst, psát, počítat se učíme hned v první třídě, protože se nám tyto tři dovednosti budou hodit celý život. Jedna z nich ale v poslední době významně zaostává, alespoň v podobě, v jaké jsme se ji v dětství učili. Ruku na srdce – kdy naposledy jste vzali do ruky tužku nebo propisku a napsali jste si na skutečný papír delší text? 

Záleží samozřejmě na profesi, ale s velkou pravděpodobností to možná i u vás bylo naposledy ve škole. Papír a tužku vystřídaly obrazovky počítačů, mobilů a tabletů a i ve školách si leckdy píšeme poznámky z hodin přímo do notebooku. Výzkumy přitom mluví jasně – co si napíšeme rukou, to si líp zapamatujeme, víc se u psaní rukou soustředíme a rozvíjíme kreativní myšlení.

Z Instagramu na papír

I přes rozmach obrazovek se ale tradiční rukodělné činnosti včetně psaní rukou vracejí ke kořenům. „Po celém dni práce na počítači máme chuť něco tvořit rukama. Proto jsou poslední léta tak populární i ostatní činnosti, jako je třeba pletení, tvorba makramé nebo vyšívání,“ myslí si Hana Baštinská, asi největší popularizátorka moderní kaligrafie v Česku, známá jako Krasopiska. Právě díky ní se pro moderní kaligrafii, která je stále populárnější, v Česku už zažil název krasopsaní – alespoň pro generaci aktivní na Instagramu.

„Ráda bych řekla, že mám na popularitě moderní kaligrafie u nás nějaký větší podíl, ale bylo jen otázkou času, kdo k nám tento fenomén přivede ze zahraničí jako první,“ vypráví skromně Hanka. „Byla jsem prostě ve správnou dobu na správném místě,“ říká profesionální kaligrafka, která se s kaligrafií setkala už na umělecké škole. Tehdy ale šlo o tradiční kaligrafii například gotického stylu, tedy základy psaní namáčecím perem. Na moderní kaligrafii narazila rovněž díky Instagramu.

Obdobnou cestu ke kaligrafii měla i Anna Strážnická Gaura, kterou na Instagramu najdete jako anni.graphy. Obdiv k umění písma ji zavedl až do Asie: studovala scenáristiku na Tchaj-wanu a po návratu do Česka začala pracovat na tchajwanském zastoupení. 

„Hledala jsem nějakou zábavnější možnost, jak si osvěžit čínské znaky. Když jsem ale do Googlu zadala ‚kurz kaligrafie‘, tak se v té době ve výsledcích objevila jen japonská kaligrafie. Ale protože japonština a čínština sdílejí podobu znaků, hned jsem se přihlásila. Myslela jsem si, že to bude hračka, když znám jazyk a znaky. Záhy jsem zjistila, že psát štětcem a psát propiskou jsou dvě naprosto odlišné činnosti,“ popisuje Anna svoji cestu. 

„Po několika letech asijské kaligrafie jsem se i z důvodu vlastní svatby před pěti lety, kde bych s čínskou kaligrafií moc nepořídila, vydala na tehdy asi jediný workshop západní kaligrafie v Česku. Věnovali jsme se italice, tradičnímu písmu zkoseným hrotem. Sice jsem si díky workshopu vytvořila část svatebního oznámení, ve stylu písma mi ale chyběla lehkost, a tak jsem pátrala dál, až jsem jednou narazila na workshop moderní kaligrafie,“ popisuje Anna a dodává, že se podle ní moderní kaligrafii dokáže naučit opravdu každý. 

„Než jsem s kaligrafií začala, tak jsem se vůbec výtvarně nečinila. Pokud máte nadšení a nějaké peníze a čas nazbyt, nic vám nestojí v cestě.“ S tím souhlasí i Krasopiska, která měla na svých kurzech už přes tisíc studentů. „Musíte ale chtít a mít hodně trpělivosti, protože vám to na začátku nepůjde. Ale to platí o všem, co zkoušíte poprvé.“ 

Podle kaligrafky Anežky Peroutky tkví tajemství kaligrafie v tom, vyvážit, co vidí oko, co chce hlava a co zvládne ruka. „Je to o píli a soustředění, možná i trochu podvolení, protože se říká, že písmo si s kaligrafem trochu hraje – dovolí mu jen něco. Na začátku většinou kaligraf bojuje s tím, že ho ruka neposlouchá, nebo že sice ví, že to není ono, ale neví, co zlepšit. Vůbec nejtěžší je na kaligrafii umění vidět písmo ve všech jeho detailech.“

A zase ta písanka

Jak tedy s moderní kaligrafií začít, když s ní nemáte žádné zkušenosti? „Zamyslete se nejprve nad tím, co byste chtěli tvořit,“ radí Anežka Peroutka, jejíž tvorbu najdete na www.anezkaperoutka.cz. „Chcete si psát do zdobného deníku? Psát přání kamarádkám nebo citáty, které si pověsíte na zeď? Podle toho zvolte nástroj a vyberte si písmo. Když si nejste jistí, podívejte se třeba na Instagram a zeptejte se, čím dotyčný psal. To vás navede k tomu, co se vlastně chcete naučit,“ vysvětluje kaligrafka. 

Do nástrojů podle Anežky není potřeba investovat mnoho, násadku, perko a inkoust nebo štětcovou fixu pořídíte do stokoruny. Jen si dejte pozor na papír, s ním chvilku experimentujte a zkoušejte, který vám vyhovuje. Pak si stačí vyhradit v týdnu na kaligrafii čas a zkoušet a zkoušet. „A kdyby se nedařilo, řekněte si o radu na kaligrafickém kurzu. Mnoho toho zvládne člověk sám, ale rady zkušenějších vás vyšvihnou rychle kupředu,“ dodává Anežka a přiznává, že úplně první kaligrafii psala s plochou tesařskou tužkou. „Naučila mě základní principy kaligrafie, a ještě k tomu nedělala kaňky. Pro základ opravdu stačí málo. Navíc na začátku člověk ani nepozná rozdíl mezi různými značkami perek nebo inkoustů,“ říká s úsměvem.

Krasopiska přirozeně doporučuje začít s její Krasopísankou. „Prodáváme ji i se speciálním fixem na moderní kaligrafii, takzvaným brush penem neboli štětečkovým fixem. Ten má pružný hrot, kterým střídáním přítlaku na fix dokážete napsat širokou i tenkou linku,“ vysvětluje Hanka.

Zmíněný brush pen ke kaligrafii používá i Klára Fanta, naše produkční v Marianne. Samozřejmě jsem ji musela požádat o malý kaligrafický rychlokurz. „Trik je v tom, že když jdeš tahem dolů, tak na hrot zatlačíš, on se ohne a kreslí širší linku. Směrem nahoru zase ruku odlehčíš a linka je tím pádem tenká,“ učí mě Klárka úplné základy. „Je skvělé, že člověk na všechno zapomene a jen se soustředí, aby napsal co nejhezčí písmeno podle písanky.“ 

Z vlastní zkušenosti může potvrdit, že umění moderní kaligrafie je hlavně o cviku, tedy pořídit si písanky a trénovat. Doslova jako v první třídě. Jen s tím rozdílem, že kreativita, vlastní výběr fontů a tlačení na fix jsou tentokrát povoleny. 

Zdroj informací: Hana Baštinská, Anna Strážnická Gaura, Klára Fanta