Přejít k hlavnímu obsahu
Promotion
Promotion
Promotion
Životní styl

10 věcí, které možná nevíte o Charlottě, ženě T. G. M.

Např. věděli jste, že byla talentovanou pianistkou, jejíž kariéru ukončila nemoc? Čtěte dál a dozvíte se víc zajímavostí o první dámě, která se první dámou nikdy nestala.

Promotion
Promotion
Anonymous (neověřeno) | 28. 10. 2018

Pocházela z dobrého rodu

Charlotta měla podle rodokmenu z otcovy strany aristokratický původ. Její předkové byli ze šlechtických a obchodních kruhů, které vedly až k francouzskému králi Ludvíkovi IX. Svatému. Předkové Charlotty z matčiny strany přijeli do Ameriky už na lodi Mayflower v roce 1620. Masarykovi to lichotilo.

Měla povahu světice

Po matce byla vychovávána v přísné tradici puritánství a po babičce na ni měla velký vliv svobodomyslná unitářská církev. Otec na ni měl zase vysoké intelektuální nároky. Nebylo snadné v sobě všechny tyhle vlivy smířit. Kvůli tomu nebylo jednoduché ale ani soužití s ní.

Pianistka, jejíž kariéru ukončila nemoc

Jako mladá se věnovala hudbě a studovala klavírní umění na konzervatoři v německém Lipsku. Její slibně se rozbíhající profesní dráhu zastavilo až křečové onemocnění (muzikantská dystonie) způsobené přemrštěným cvičením.

Kvůli lásce opustila všechno

Navzdory tomu, že ji otec důrazně varoval a dlouho přesvědčoval, opustila zajištěný domov a život v blahobytu a vydala se přes oceán za svou láskou. Po přestěhování se naučila česky a trvala na tom, aby se celá rodina co nejvíce zaměřila na českou kulturu a veřejnou scénu.

V Čechách nezapadla

Přes všechny naděje, se kterými do Čech přicházela, zůstávala často nepochopená. Někdy za to mohlo její partnerství s Masarykem, který měl pověst rebela a nechal se vtáhnout do mnoha polemik. Ale i ona sama se cítila jako outsider, hlavně když nebyla přijata jistými ženami z ženského hnutí.

Anonymně se vším Masarykovi pomáhala

Pomáhala přeložit Poddanství žen, knihu, která měla burcovat ženy k samostatné práci a k rovnocennému postavení s muži, přesto se schovávala za šifry a anonymní psaní pro Masarykovy noviny. Přitom četla všechna jeho díla a málokdo ví, že měla velké slovo při úpravách jeho knih.

Když šel Masaryk nahoru, ona šla dolů

Po porodech jejich dětí ji oslabila poporodní deprese a ona už nikdy nemohla být tak aktivní jako její muž. Navíc kdykoli Masaryk něco na veřejnosti dokázal, ona na sebe brala všechna břemena s tím spojená. Když se Masaryk začal naplno věnovat politice ve Vídni, byla na péči o čtyři děti v Praze sama.

Srovnávání se s TGM

Všechny Masarykovy děti se musely se svými rodiči vyrovnávat, každý po svém. Alice i Olga je po jistou dobu slepě následovaly a byly v jejich vleku, Jan proti nim otevřeně rebeloval. Snad jen Herbert si urputně hledal svou cestu. Ale i Charlotta se s Masarykem srovnávala a byla zaskočená svou podřízeností.

Za války zůstala opuštěná v Praze

Po Masarykově odchodu do zahraničí v roce 1914 se po nějaké době Charlotta ocitla v Praze zcela sama. Dcera Olga doprovázela otce na cestách, syna Jana odvedli na frontu, Herbert umřel na tyfus a Alice byla načas uvězněna ve vídeňském vězení. I přesto ale Charlotta psala Alici dopisy plné povzbuzení.

První dáma, která se první dámou nikdy nestala

Z příjezdu Masaryka do vlasti a z jeho zvolení prvním československým prezidentem se Charlotta nemohla naplno radovat, byla v léčení ve Veleslavínském sanatoriu. Všechny její hrdinské oběti si vybraly svou daň. Její povinnosti převzala dcera Alice, Charlotta už všechny jen zpovzdálí podporovala.

Kniha Charlotta - Žena T. G. M. a dokument Poslední slovo C. G. M.

Dokumentární film Poslední slovo C. G. M. vznikl na námět Lenky Slívové, která poskytla archivní materiály a některá svědectví k životu Charlotty. Scénáře a režie se ujal Josef Císařovský. Později vznikl nápad, že by se k 100. výročí republiky a ke křtu dokumentu měla vydat o Charlottě i životopisná kniha. Nakladatelství Mladá fronta díky návrhu producenta Aleše Hudského oslovilo autorku námětu s tím, že by bylo vhodné zúročit její několikaleté bádání v Čechách, ve Vídni a v Lipsku a zpřístupnit veřejnosti některé neznámé okolnosti života a rysy Charlotty Garrigue Masarykové.

kniha

Ukázka z knihy:

Úmrtí dcery Elinky, s. 145

Druhého března 1890 Charlotta doma porodila dceru Eleonoru. Jan Herben, který rodinu v té době navštívil, se dozvěděl, že Masaryk zvládl porod, který se nečekaně rozběhl v noci, sám. Porodní bába nestihla dorazit. Elinka byla podle svědků hezká, souměrná holčička, jako jediná z dětí prý měla matčiny jasně modré oči a milý pohled. Masarykovi se z ní bohužel neradovali dlouho. Za čtyři měsíce, 18. července ráno, malá Eleonora zemřela, pravděpodobně na následky nějaké nákazy, kterou chytila od někoho z členů rodiny. Pochovali ji na hřbitově v Karlíně. Masaryk byl dceřiným úmrtím zdrcený a Kramářovi 21. července napsal: „V pátek zemřela nám naše nejmladší holčička, nevěděl jsem, že děcko znamenati může velikou ztrátu.“ Měl potřebu vrátit se k tomu ještě v dopise ze 7. srpna 1890: „…umře-li dorostlý, je to jakoby jeho věc, ale opustí-li vás malé, (je to) jakoby vaší vinou – tak to alespoň někdy cítím.“

Je příznačné, že přesně v den Elinčina úmrtí byl proti Masarykovi v jeho nepřítomnosti veden další soud akademického senátu, v němž mu hrozila ztráta profesury a státní služby. Naštěstí vyvázl jen s disciplinární důtkou. V předchozím stání byl Masaryk už jednou předvolán k výslechu a podařilo se mu všechny body obžaloby vyvrátit. Mezitím ovšem dál nepřestával zasahovat do dění na univerzitě a snažil se odtud odstranit svého názorového oponenta, profesora Jana Kvíčalu. Chtěl ho zbavit nezaslouženého politického vlivu, čímž si sám vysloužil přezdívku „enfant terrible“ české univerzity. Jeho přítel profesor Josef Kaizl o tom psal 19. července 1890 Karlu Kramářovi: „Pastýři udělena prostá důtka, poctivě zasloužená stupidní nešikovností, se kterou se Pastýř obhajoval… Byl varován a poučován dost a dost, ale on bez rozmyslu, bez plánu a pln lehkovážnosti jde lvu do tlamy…“

Masaryk svou neopatrnost a překotné reakce později sám odsuzoval, ale takové uvědomění mu nikdy dlouho nevydrželo. Brzy se nechal strhnout k další půtce. Byl nezastavitelný. Dcera Alice na tuto strastiplnou životní etapu později vzpomínala: „Nebyly to pro matku tenkrát lehké časy. Pevná, věrná, nekompromisní, prožívala všechno tiše a nikdy, nikdy jsem ji neslyšela naříkat. Otci v jeho zkoušce na univerzitě v té době pomáhala a hleděla, aby měl doma pocit jistoty. A když nás v červenci opustila malá Elinka, to milé ptáčátko, byla tu matka…“

Promotion
Promotion
Promotion
Promotion
Promotion