Přejít k hlavnímu obsahu
Životní styl

Angela Merkelová: Z váhavé dívky vládkyní Evropy

Info ikona
Angela Merkel

Angela Merkelová odchází z politiky. Šestnáct let vévodila původně nesmělá pastorova dcera ze zapadlého koutu východního Německa světovému dění. V Česku ale pro mnohé zůstává naivkou, či dokonce zločincem, který v průběhu migrační krize otevřel dveře zkáze Evropy. Jaká je doopravdy?

Martin Jonáš | 4. 10. 2021

Psal se rok 1963 a u školního bazénu v nevelkém východoněmeckém městě Templin nervózně přešlapuje na skokanském prkně trochu neohrabaná devítiletá dívka s nápadně modrýma očima. Učitel tělocviku chtěl vědět, kdo z dětí se odváží skočit z třímetrové výšky po hlavě. Většina dětí skočila po nohou. Zbytek hodiny trávily tím, že se posmívaly spolužačce, která se nedokázala rozhodnout. Váhání trvalo skoro tři čtvrtě hodiny. Krátce před zazvoněním skočila. Po hlavě. Tehdy se jmenovala Angela Kasnerová, a později ji ale celý svět znal pod jménem, které přijala po prvním sňatku a které si nechala i po rozvodu – Angela Merkelová.

Věčná pozorovatelka

Uplynulo 57 let. Z rozčepýřeného ptáčete, které její stranický kolega při první zahraniční cestě poslal, ať si proboha koupí něco pořádného na sebe, se stala suverénní žena, která sama sebe proměnila v politický brand. Její monotónní a pečlivě vypočítané projevy s nečekanými záblesky humoru, její variace na v podstatě stále stejný kostým, její účes, její gesto rukou sepnutých před tělem, to všechno říká: stojí před vámi nejmocnější žena světa, buldozer německé politiky a světová osobnost roku 2015 podle časopisu Time. Přitom se v jednom ohledu nezměnila. Stejně jako v okamžicích váhání na skokanském prkně, i teď znovu a znovu pečlivě analyzuje situaci, vyčkává a pozoruje, aby se nakonec odhodlala k často nečekanému rozhodnutí.

Info ikona
Angela Merkel

Puberta v mezích

V roce 1954 nastoupila do vlaku na hamburském nádraží žena s košíkem. Bylo v něm osmitýdenní dítě. Matka budoucí německé kancléřky utíkala přes železnou oponu, ale opačným směrem než většina. Její manžel ji přiměl, aby se odstěhovali ze západního do východního Německa. Až do konce života byl tento tvrdý a nepřístupný muž, pastor evangelické církve, přesvědčený o tom, že NDR byla tím lepším Německem. Dokonce i v době, kdy jeho dcera vládla sjednocené zemi.

Čekal je tvrdý život. Otec malé Angely balancoval mezi oddaností režimu a disidenty, rodina byla pod dohledem Stasi. Angela se učila taktizovat a říkat, co se hodí. Umění, které později perfektně využila v politice. A zároveň se skvěle učila i ve škole. Že je v každé třídě tou nejlepší studentkou, se považovalo za samozřejmost, i když musela bojovat se svou nesmělostí. Její pubertální prohřešky se držely v pečlivě stanovených mezích. Přesto možná zní překvapivě, že dnešní akurátní kancléřka dělala barmanku ve studentské hospodě na kolejích, jistý čas bydlela v berlínském squatu a vydala se načerno stopovat po sovětské Gruzii. Nic z toho ale nesmělo stát v její cestě za špičkovou vědeckou kariérou v oboru fyzikální chemie.

Silný mozek

Její schopnosti ji přivedly i do Prahy, na stáž do Akademie věd České republiky, díky které si dodnes dokáže česky objednat řízek. „Po pár slovech vám bylo jasné, že přes sebou máte výjimečný mozek,“ vzpomínal na ni její tehdejší šéf a pozdější předseda Akademie věd Rudolf Zahradník.

A tento mozek sebou nechal vláčet světem bezhlavou zamilovaností. Milostným dobrodružstvím mladá Angela podléhala stejně jako dalším lákadlům: v rozumné míře. V roce 1977 se vdala za svého kolegu Ulricha Merkela. Bezdětný pár se rozvedl o pět let později. Angela od manžela odešla ze dne na den, bez velkých scén – a také bez váhání.

Děti jí nepřineslo ani druhé manželství s dalším vědcem, Joachimem Sauerem. Ten si před sňatkem vymínil, že bude pokračovat ve své kariéře, a kancléřku nedoprovázel na téměř žádné společenské akci. Bydlí spolu v centru Berlína, v bytě, do kterého dosud nepronikl žádný novinář. Spolupracovníci kancléřky vědí, že jí musí v neuvěřitelně náročném programu občas vyhradit volno, když hraje německá fotbalová reprezentace. 

Mutti, nebo Richelieu?

Merkelová je mistryně náhod, které dokáže přetavit ve svůj prospěch. Díky náhodě se z ní stala zástupkyně tiskového mluvčí poslední východoněmecké vlády, která vznikla už na základě svobodných voleb po pádu berlínské zdi. A protože samotný tiskový mluvčí se bál létat, na očích byla při důležitých cestách do zahraničí jeho zástupkyně Merkelová.
V pravou chvíli na pravém místě byla i v roce 2000, kdy přišel její první velký skok do vody. Pečlivě promyšleným článkem v novinách nemilosrdně popravila tehdejšího kancléře Helmuta Kohla, svého dosavadního guru.

Na veřejnosti si Merkelová pěstovala pověst laskavé „Mutti“, maminky, která se o vše postará. V zákulisí se změnila v mistryni politických her, která likvidovala jednoho soupeře za druhým. Na prvních zasedáních vlády po Kohlově kritice plakala, postupem let se ale naučila být silná. Její podřízení z ministerstva tvrdili, že dokáže zaútočit nečekaně „jako had“. Na jedné tiskové konferenci jsem byl sám svědkem, jak ve vteřině přepnula z módu laskavé tetičky a rázně sepsula kolegu, který porušil stanovená pravidla.

Jinak je ovšem v osobním kontaktu Angela Merkelová převážně milá a překvapivě vtipná, i když si neustále zachovává určitý odstup. Ví, že řečnění není její silnou stránkou: její pisklavý hlas má tendenci přecházel do fistule. I proto dává médiím jen málo rozhovorů. Přemluvit ji k osobnímu interview je pro zahraniční novináře takřka nemožné.

Dnes už i řada jejích protivníků uznává, že je vždy převyšovala inteligencí. Své protějšky z jiných zemí válcovala při diplomatických jednáních svou perfektní připraveností a výdrží. Zatímco jiní premiéři na závěr nočních jednacích maratonů už klimbali v křeslech, Merkelová jim vnutila své řešení a svěží vyběhla před novináře.

Legenda a realita

Dojem, že Angela Merkelová je neústupná a zásadová politička, je omyl. Češi mají tendenci ji soudit na základě několika měsíců migrační krize na přelomu let 2015 a 2016. I tehdy ale Merkelová jednala zčásti na základě svého humanistického smýšlení a hluboké křesťanské víry, zčásti ale také zcela pragmaticky. Jak dnes už víme, vážně zvažovala hranice migrantům uzavřít, zalekla se ale toho, jak by působily na světovou veřejnost dramatické scény na německé hranici, kdyby se zátarasy z ostnatého drátu pokusil prolomit dav zoufalých lidí s kojenci v rukou.

V Německu Merkelová většinou vyvolávala kritiku z opačného úhlu: coby příliš ohebná politička, která nemá odvahu k nepopulárním krokům. Přesto nemá její působení obdoby. Vládla dlouhých šestnáct let a musela řešit jednu krizi za druhou. I tak bude zřejmě trůn opouštět jako jedna z nejoblíbenějších německých politiků a jako žena s obrovských mezinárodním kreditem. A pokud by dala na vůli německých voličů, pak by éra Angely Merkelové pokračovala dál.