Přejít k hlavnímu obsahu
Životní styl

Podváděné manželky vs. luxusní společnice

Info ikona
Intimita

Co má ona, co já nemám? Pokud jste si někdy položila tuto otázku poté, co váš partner odešel k jiné ženě i přesto, že jste objektivně naprosto úžasná manželka a matka, možná vám tento článek pomůže pochopit, co muži hledají v cizích postelích.

Petra Hřebíková | 17. 03. 2021

Na následujících řádkách si přečtete zpověď jednatřicetileté bývalé luxusní společnice a autorky blogu My secret passion life píšící pod pseudonymem Lucie Hříšná. Nahlédnete do života moderní kurtizány, ženy, se kterou byste se asi normálně nepotkala. Lucie H. si nebere servítky a říká věci narovinu. Připravte se na to, že ne všechno, co si přečtete, se vám bude líbit. Možná se při čtení dokonce rozčílíte nad tou nespravedlností, že vy se můžete doma přetrhnout a pak přijde nějaká mladá kočka, která to tzv. umí v posteli a ten váš se zblázní.

Účelem tohoto textu není ospravedlňovat nevěru a vzbudit ve vás pochyby o vás samých, ale nahlédnout do světa nejtajnějších mužských tužeb, které se mohou od těch vašich diametrálně lišit. Je jen na vás, jak s tím naložíte.

Moje začátky nebyly lehké. K práci společnice jsem se dostala po přestěhování do Prahy přes brigádu hostesky na začátku bakalářského studia. Možná to někomu bude znít divně, ale mně vždy přišel film Pretty Woman neuvěřitelně inspirativní. Začátky probíhaly ve stylu pokus-omyl-přešlap. Nevěděla jsem, jak to vlastně funguje, jak sehnat klienty, co čekat. Chvilku trvalo, než jsem se v tom naučila chodit. O sex byznysu jsem v té době netušila nic, nevěděla jsem, že jsou kluby, priváty, eskortní agentury… Věděla jsem jen to, že si chci při studiu přivydělávat, lákalo mě cestování. Chtěla jsem si studentský život užít, ne ho přežít.

Muži preferují domluvené setkání za finanční odměnu z několika důvodů. Jedním z nich je fakt, že mají rádi společnost výrazně mladších žen, ale nechtějí měnit cokoli na svém současném životě. Mimomanželský poměr představuje docela velké a potenciálně drahé riziko. V západní Evropě, Kanadě nebo Spojených státech, odkud pocházelo dost mých klientů, je případný rozvod pro muže mnohem nákladnější než u nás. Platí výživné nejenom na děti, ale i bývalé ženě.

Mužům doma nejčastěji chybí vyšší četnost sexu. Myslím, že žádný muž nemá nikdy nadbytek orálního sexu. Tím, že se spousta žen nedokáže uvolnit a odmítá anální sex, je velmi často poptávaný i ten. Samozřejmě také všechny ostatní praktiky, které jsou pro spoustu lidí v kategorii tabu či zapovězených.

Pánové milují jednoduchost. Je pro ně mnohem snazší zkoušet něco nového s „cizí“ společnicí než s partnerkou po letech vztahu. Obecně platí, že právě jasně určené role v rámci setkávání společnice s klientem umožňují velkou otevřenost a prostor pro realizaci nejrůznějších fetišů či jiných choutek. Spousta mužů – pokud nepatří do kategorie lovců, kteří se vyžívají v balení žen – preferuje snadnou a efektivní komunikaci. S vybranou společnicí se domluvíte na konkrétním termínu po telefonu nebo e-mailu, rovnou dohodnete podmínky setkání. Nemusíte někoho uhánět, investovat čas do komunikace, schůzek a doufat, že z toho vzejde očekávaný výsledek. 

Stárnoucí okoukaná žena a mladá neokoukaná milenka, to je klišé, které funguje. Je spousta mužů, kteří v určitém věku vnímají mladší partnerku jako elixír mládí. Pokud bych měla shrnout, po čem muži v podobných vztazích touží a co doma postrádají, tak je to větší chuť na intimní hrátky ze strany ženy, vyšší frekvence, proaktivita a chuť zkoušet, objevovat nové praktiky, které nikdy nezkoušeli nebo byly doma zapovězené.

Část žen důležitost intimního života podceňuje, proto chodí muži jinam. Sexuální kompatibilita je ve vztahu velmi důležitá, ne nadarmo se říká, že „když sex funguje, tak tvoří 10 % vztahu, když nefunguje, tak tvoří 90 % vztahu“. Osobně vnímám milostný život jako barometr vztahu, bez ohledu na to, jestli někdo potřebuje k uspokojení bičík a jinému stačí sex jednou týdně. V dlouhodobých vztazích je fajn si občas vzpomenout, jak vás to bavilo v začátcích. Jestli jste postupem času nesklouzli třeba z pohodlnosti do stereotypu, který má navíc klesavou tendenci.

Nad příměrem, jestli je sex s manželkou jako jídlo připravené doma a společnice jako michelinská restaurace, jsem nepřemýšlela. Sama jsem už delší dobu zadaná, samozřejmě každodenní milostný život (byť v našem případě velmi pestrý a četný) se nedá srovnat s něčím výjimečným, co je pro vás vzácné. Většina mých klientů, bez ohledu na to, jak často využívali mých služeb doprovodu, to vždy vnímala jako něco speciálního. Jako něco, na co se těšili, vyhradili si na to prostor v leckdy velmi nabitém diáři. „Michelinskou restauraci“ si ale můžete udělat s kýmkoli, s kým vám je dobře a jste s ním sexuálně kompatibilní. Doma, v každodenním provozu to jde hůř. Osobně tvrdím, že hotelové postele jsou nejlepší – vše, co na jednu noc potřebujete, si sbalíte s sebou. Za dveřmi domu naopak necháte všechny starosti, povinnosti a úkoly.

Výčitky svědomí jsem nikdy neměla. Většina lidí hází nevěru do jednoho pytle, ale myslím, že je skutečně důležité rozlišovat, jakou formu nezávazný vztah má. Mezi mileneckým vztahem a vztahem klient–společnice vidím mnoho rozdílů. Vyřeší, co vám v současném vztahu chybí. Domluvíte se s někým na schůzce či pravidelných schůzkách za odměnu, ať už mají jakoukoli podobu. To, že se jedná o placené setkání, velmi jasně určuje vztahové role, způsob komunikace atd. Milenka vám může volat, psát esemesky, ví o vás spoustu informací. Slečna, kterou si objednáte, nemusí znát ani vaše pravé jméno.

„Stárnoucí okoukaná žena a mladá neokoukaná milenka je klišé, které funguje.“ - Lucie H.

Když se na to podíváte z nadhledu, tak se jedná o službu jako jakoukoli jinou. Stejně jako si na internetu vybíráte, do kterého kadeřnictví půjdete, v jakém hotelu se na dovolené ubytujete, tak v dnešním online světě de facto podobně funguje také výběr společnice. Odhalení jakékoli nevěry je nepříjemné, ale nestalo se mi, že by některému z mých klientů manželka na schůzky se mnou nebo jinou společnicí přišla. Ale je pravda, že spousta mých klientů měla milenku/bokovku v minulosti, a protože si zažili i stinné stránky takového milostného poměru, rozhodli se pro diskrétnější formu.

Krása společnice něco stojí. Celkovou částku z hlavy neřeknu, přesně spočítané to nemám. Na část zákroků a úprav se dá pohlížet jako na jednorázovou investici, ale velká část spadá podle mne do kategorie pravidelná údržba. Upravený vzhled je důležitý, bez něj by to nešlo. Spíš než do injekcí je lepší investovat do zářivého, zdravého úsměvu a na dotek příjemné kůže. Nikdo se nechce dotýkat pupínků, vyrážek. Nedám dopustit na jemný permanentní make-up, na který docházím už mnoho let – cítím se díky němu lépe i nenalíčená.

Z plastických úprav mám pouze zvětšená prsa. Nijak se tím netajím, naopak na blogu jsem sdílela zážitky a zkušenosti ze zákroku, stejně jako z aplikace výplní při jemném zvětšování rtů. Každému se líbí něco jiného, ale osobně nejsem zastáncem extrémních úprav, takřka plastikového vzhledu. Péče o naši tělesnou schránku je důležitá, víc než na zázračné krémy či skalpel, věřím v pot a dřinu. Ale prsa ani rty se tímto způsobem zvětšit bohužel nedají. Na zformování postavy se mi nejvíce osvědčily privátní lekce jógy a pravidelné návštěvy fitka pod dohledem trenéra.

Luxusních společnic najdete spoustu třeba na Instagramu. Jen většinou nevíte, že jsou to společnice. Roztrhl se pytel se slečnami, které postují fotografie z exkluzivních dovolených, ukazují luxusní oblečení, překrásnou kosmetiku, a celkově se zdá, že mají život snů. Téhle rovnici chybí jedna neznámá – kdo nebo co celý tenhle snový život financuje, čím se ty slečny živí. I když samozřejmě ne každá atraktivní cestovatelka je společnice!

Stále věřím v manželství. Jsem zastáncem tradiční rodiny, nechci žít v polyamorním vztahu. Ale po svatbě jsem nikdy extra netoužila, není pro mne podstatná. Nemyslím si, že to, jestli jste sezdaní, má vliv na kvalitu vztahu. Můj partner tenhle můj pohled nesdílí, svatbu vnímá jako důležitý společný krok, takže se tomu určitě nevyhnu. Končit s prací společnice se mi ale vůbec nechtělo, to přiznávám. Ale dělat společnici dalších 5–10 let by mi přišlo prázdné. Chtěla jsem začít pracovat v oboru, který jsem vystudovala. Mám ráda děti, takže jsem to racionálně vnímala tak, že po vysoké přijde čas hledat stálého partnera. A měla jsem velké štěstí, že jsem rychle potkala přítele.