Nově si na Marianne.cz budete moci přečíst pravidelné sloupky Lucie Audi, spoluzakladatelky a CEO vzdělávací platformy #HolkyzByznysu. Hlavními tématy budou podnikání, mateřství, kariéra i všechny nástrahy, s nimiž se ženy v pracovním prostředí stále setkávají. „Poslední roky mám pocit, že hraju hru, jejíž pravidla nikdo nevysvětlil. A čím víc se snažím, tím víc jsem zase na startu. Říkám si, že kdybych byla trochu organizovanější, méně unavená, víc usměvavá – všechno by šlo snáz. Trpělivější máma. Soustředěnější CEO. Kamarádka, co zvedne telefon. Jenže tahle hra se nedá vyhrát. A možná... se ani nemusí hrát," píše ve svém prvním textu pro Marianne Lucie.
Vítejte ve světě, kde nestačí být „dost dobrá“. Musíte být skvělá – ve všem. V práci strategická, výkonná, odolná. Doma trpělivá, láskyplná. A ještě u toho vypadat skvěle, sportovat a být inspirativní. S Oura ringem, který vám i po dvou probdělých nocích s dětmi vesele hlásí, že spíte „nadprůměrně“.
Vyrůstaly jsme s mantrou „můžeš mít všechno“. Tak jsme si nasadily tempo. Multitasking na úrovni olympijské disciplíny. Jenže místo klidu přišla úzkost.
A pak jednoho večera, když jsem manželovi se smíchem (a troškou zoufalství) říkala, že musíme šetřit na terapie pro děti – protože jsem porušila pravidla respektující výchovy a vybuchla jako… no, jako obyčejný člověk – mi to došlo. Tuhle hru prostě nevyhraju. Je totiž navržená, aby nás udržovala v pocitu nedostatečnosti.
Zlom přišel, když jsem se začala dívat kolem sebe. Všechny ty ženy, které obdivuju – skvělé šéfky, mámy, podnikatelky – nemají každý den perfektní. Někdy jim ujede schůzka. Někdy zapomenou svačinu. Někdy regulují vztek mezi dvěma zbytečnými cally. A přesto jsou silné. Ne proto, co všechno zvládají. Ale protože si dovolí být opravdové.
Většina z nás tušíme, že tahle hra není jen o vnitřním tlaku. Je i o systému, který ženám servíruje falešnou volbu: Buď kariéra, nebo mateřství. Buď výkon, nebo péče. Kultura miluje extrémy – a mateřství není výjimkou.
Víme, jak ocenit ženy, které jedou na 150 procent v práci. A víme, jak zromantizovat ty, které se rozhodnou pečovat o rodinu na plný úvazek. Ale co všechno mezi tím? Co ty tisíce rodičů, které se každý den snaží zvládnout obojí – bez strukturální podpory, bez dostupné péče o děti? Zůstávají neviditelnými. Heslo naší kultury zní: Vybrala sis to, tak si nestěžuj. Ale co když to nikdy nebyla férová volba?
Jako CEO jsem roky hledala, jak dělat věci „správně“. Jenže často jsem vůbec netušila, co to správně vlastně znamená. A tak jsem začala volit upřímnost. Dovolit si nebýt ve všem dobrá. Někdy jen průměrná. Někdy i podprůměrná. Když nestíhám, přiznám to. Když jsem unavená, řeknu to. A překvapením bylo, že moje nedokonalost vytváří bezpečný prostor – najednou se lidé kolem mě nebojí být autentičtí. Sdílejí pochyby.
Můj největší hnací motor ke změně jsou moje dcery. Chci jim ukazovat, že je normální žít víc bez stresu než s ním. Vychovávám je, aby věděly že život je o odvaze být šťastný, zkoušet, hledat a že není o dokonalosti. Že je normální se každý den smát nahlas a hledat malá dobrodružství. A to i přesto, že pořád mám ráda cíle. Měřitelné výsledky. Jasné kroky. Ale vytvářím si vlastní pravidla.
Zjišťuju, že pro mě funguje střídání rytmu. Období, kdy dokážu zabrat a zvládnout náročné úseky, střídají fáze, které jsou naopak pomalejší, kde mají místo jen rodinné chvíle, péče o sebe a hravost. A víte co? Nejsem ráda pod tlakem. Ani když si ho – jako ve většině případů – vytvářím sama. Zní to jako banalita, ale pro mě to byla malá revoluce.
Hodina pokroku. Gretchen Rubin, autorka knihy The Happiness Project, doporučuje jednou týdně mít „power hour“. Hodinu týdně, kdy si sedáte k věcem, které chcete splnit. Já si ji přejmenovala: Seznam věcí, co mě štvou. Jedna hodina týdně – a posouvám se kousek po kousku. Ne super rychlostí, ale dostatečně.
„Ne“ jako dárek. Říkat ne na vše, co nejde dohromady s mými prioritami. Upřímně moc popularity mi to nepřidává, ale tohle pravidlo má nejrychlejší účinek na zlepšení mého života. A mám radost z času, který jsem si tím zachránila.
I pět minut času pro sebe se počítá. Zjistila jsem, že v téhle fázi života je pro mě reálnější najít pár minut během dne. Nečekat na celý volný víkend, ani na tři lekce pilates týdně. Mým cílem je mít denně osm minut na meditaci, trochu se protáhnout nebo si jít na půl hodiny zaběhat. A večer si alespoň 15 minut číst. Vím, že pro mě funguje hledat čas pro sebe v menších, zvládnutelných dávkách.
Nečekám, že hru na superženu někdy dohraju. Tak dnes netleskej jen těm, co vystoupali na vrchol. Tleskej i nám – těm, co jsou na cestě. Za ty stovky malých, neviditelných vítězství. Hledání vlastních pravidel pro kariéru, pro rodinu, pro život. To je ta nejúspěšnější cesta.
Spoluzakladatelka a CEO vzdělávací platformy #HolkyzByznysu, která za první rok své existence pomohla 6 tisícům žen zorientovat se v podnikání, najít odvahu začít a rozjet vlastní projekty. Společně s Pavlínou Louženskou a Anetou Martinek založila i úspěšný projekt #HolkyzMarketingu, který se za posledních deset let stal největší vzdělávací platformou v oblasti marketingu v Česku.
autorský text
79 Kč
79 Kč
84 Kč
