Vztahy nevztahy. Co od nich čekat?

Partnerský vztah je ve své ideální formě jakýmsi zdravým podhoubím pro osobní růst zúčastněných, pro jejich sebeaktualizaci, dosažení nejlepší verze sebe sama. Je místem, kde nalézáme péči, podporu i ochranu, pomyslným „domečkem“, kde s jistotou čerpáme bezpečí. No a všichni asi tušíme, že ne každý vztah je takový. Mnoho partnerských vztahů namísto bezpodmínečné lásky a bezpodmínečného přijetí, které nám v ideálním případě měli dát již naši rodiče, končí v zákoutích alespoň občasného nepřijetí, či ještě mnohem hůř. Řada lidí si projde partnerskými vztahy plnými agrese, ať už té fyzické, nebo někdy možná i horší psychické, neúcty, pohrdání, zesměšňování či jiných toxických prvků. V nich se naučí, že je pro ně plnohodnotný partnerský vztah zhoubný.

Lesk a bída neúplných vztahů

Existuje tedy velká skupina lidí, kterou lákají neplnohodnotné vztahy, protože jsou pro ně nějakým způsobem bezpečnější a přijatelnější než vztahy plnohodnotné. Je přitom vcelku jedno, jestli si to v dané chvíli uvědomují, nebo ne. Ve většině rozhodnutí, která činíme, beztak hraje klíčovou roli nevědomí a jeho často nám utajená zákoutí. Neplnohodnotné vztahy mají jisté výhody. Díky své pevné hranici, která v nich je vždy aspoň v jedné oblasti přítomna, nabízejí některým lidem větší pocit bezpečí než vztahy, do kterých patří vše. Navíc pro ně mají ještě jeden velký benefit – jsou od tradičních partnerských vztahů z definice odlišné. Pokud si po posledním vztahu říkáte: „Už nikdy více!“, neplnohodnotný vztah vám tohle, byť jen zdánlivě, spolehlivě zajistí.

V plnohodnotném partnerském vztahu je přítomna kromě lásky a přijetí také intimita, sexualita, důvěra, respekt, úcta a aspoň v nějaké formě také obdiv vůči partnerovi. Často nechybí ani vzájemné doplňování a obohacování se v pohledu na svět, v osobních zálibách, při výchově dětí. To jsou zdroje, ze kterých je partnerský vztah živ a které mu dodávají stabilitu a dlouhodobost. Některé tyto aspekty však lze čerpat jinde, kdo má štěstí na přátele, mnohé najde právě tam. A mnohé si lze dopřát právě i v neplnohodnotných vztazích.

Historicky asi nejznámější formou neplnohodnotného partnerského vztahu je vztah milenecký. Ten z pohledu „toho třetího“ dává celou řadu benefitů. Zejména milenky se těšívají plné pozornosti svých zadaných protějšků, často nechybějí luxusní dárky, večeře, dovolené plné smyslného sexu a užívání. „Tomu třetímu“ zároveň zůstává dostatek času a prostoru pro sebe, někdo ocení i chuť zakázaného ovoce. Zdánlivě ideální stav. Jenže jsou tu jistá ale, která nejednou vedou až k psychosomatickým potížím. Předně se milenecké vztahy velmi často dokážou přehoupnout ve vztah plnohodnotný, tedy aspoň pro jednoho z aktérů. Mívají totiž velmi nejasně, a hlavně nestejnoměrně dané hranice, a tak se stává, že jeden z milenců čeká něco trochu jiného než ten druhý. A protože se oba dva časem začnou bát, aby o to, co mají, nepřišli, obvykle si to zapomenou říct. A pak je tu ještě jeden „detail“ – milenecký vztah ubližuje tomu prvnímu partnerovi, který o něm (aspoň ze začátku) obvykle neví. Pokud jsou navíc ve vztahu ještě děti, může to mít katastrofální důsledky na mnoho dalších lidí, stejně jako když se stanou milenci ze dvou zadaných.

Se sexem i bez něj

Friends with benefits (Kamarádi s výhodami) byl relativně úspěšný film s Justinem Timberlakem a Milou Kunis. V praxi už to ale až taková hitparáda zase nebývá. Pokud si dobří kamarádi do svého vztahu přidají sex, často to bývá konec přátelství. Zdánlivě logický krok – vždyť už se dobře známe a je nám spolu dobře, tak proč do toho nepřidat sex, když ani jeden nikoho nemáme – však má jednu zásadní trhlinu. Přátelský vztah, ve kterém je oběma dobře, má zcela jiné hranice a sex bývá pro přátelství právě ta nepřekročitelná. Pokud tuto hranici zrušíme, dynamika vztahu se změní a časem se vynoří ještě jedna otázka: když už ta hranice šla posunout jednou, nešla by posunout ještě víc, aby se z toho stal vztah partnerský? Pokud se takto ptají oba, může to být vlastně skvělá zpráva. Jenže často se ptá jen jeden, zatímco toho druhého to vyděsí. A cesta zpět k přátelství vede málokdy.

Někteří lidé ve svém životě postrádají pouze sex, a tak hledají někoho, kdo jim tenhle chybějící díl skládačky pomůže doplnit. Když někoho takového najdou, mohou z nich být sex buddies. Dva lidé, kteří spolu mají společný pouze a jen sex. Úskalím tohoto vztahu je, že sex ideálně bývá vyvrcholením nějakého hlubšího vztahu. Obvykle se k němu dopracováváme vědecky řečeno přístupem „bottom-up“. Od intimity psychické k intimitě úplné, tedy zahrnující i fyzickou stránku. Pokud začneme vztah dvou lidí sexem, tedy odshora, velmi často se nám objeví „top-down přístup“. Přes fyzickou intimitu začneme budovat intimitu úplnou. Třeba už jen povídáním po sexu. Ze sex buddies se tak časem stávají jiné formy partnerského vztahu, anebo se takový vztah rozpadne. Bohužel často v době, kdy jeden z páru má o jeho dalším vývoji poněkud odlišnou představu. A ta tam někdy bývá už při prvním sexu. Proč? Někteří lidé si myslí, že jsou schopni sexu bez lásky, bez oné psychické intimity a souznění. Ne vždy je však jejich představa o sobě postavena na skutečnosti.

„Otevřený“ vztah bývá hezkým doplňkem sex buddies. Právě v takových vztazích se oni parťáci na sex často rekrutují. Jako „otevřený“ se definuje takový plnohodnotný partnerský vztah, kdy se partneři „shodnou“, že budou mít sex i s lidmi mimo manželství. Slovo shodnou jsem dal záměrně do uvozovek, protože to obvykle jeden z partnerů chce, zatímco druhý často souhlasí ze strachu. Vznik otevřeného vztahu tak často jednomu dodává elán, a druhého zraňuje. Podle toho se pak vztah rozvíjí. Ten, kdo si najde jako první milence, či chcete-li sexuálního partnera mimo partnerský vztah, se pak ocitá v jednom z předchozích vztahů. Jak už jste si asi sami všimli na Facebooku, mnohé „otevřené“ vztahy se časem „zavírají“, obvykle tak, že se rozpadnou.

A na závěr tu máme ještě jeden neplnohodnotný partnerský vztah. Je jím partnerský vztah bez sexu. Ten samozřejmě hravě může vzniknout i v manželství, ale o tom teď řeč nebude. Fenomén singles totiž přinesl ještě jeden typ partnerského vztahu. Dobří přátelé, kteří spolu žijí jako by byli v plnohodnotném vztahu, avšak bez „benefitů“. Chodí spolu do kina, do restaurací, do klubů, jezdí spolu na dovolené a někdy spolu vychovávají třeba i děti. Tento typ partnerského vztahu může nabídnout téměř vše, co ten plnohodnotný. Chybí mu však ona třešnička na dortu v podobě úplného splynutí. Čím déle trvá, tím těžší je najít plnohodnotný vztah jinde. A někdy se nakonec i sexuální intimita dostaví. Ale důsledky posunu mohou být podobné, jako když se z přátel stanou friends with benefits.

Každému, co jeho jest

Tento článek jsem nazval Vztahy nevztahy, všechny výše popsané modality však jsou samozřejmě vztahy. Jsou období života, kdy jsme na plnohodnotné vztahy třeba příliš zranění, a proto volíme různé alternativy. Většina zranění se však může zahojit. Jen je třeba dávat si pozor, aby ony alternativy nepřinášely náhodou další zranění, nebo nerozdíraly staré rány. Vše plyne, včetně času, a hlavně toho času, po který můžeme plodit potomky. Až budete v nějakém partnerském vztahu, v jakémkoli, zeptejte se sami sebe, je tohle vztah, ve kterém bych chtěl žít po zbytek života? Pokud ne, co mu chybí? A dá se to nějak doplnit? Pokud ne, jaký by tedy ten váš vztah na zbytek života měl být? Co byste tam měli prožívat a co byste tam naopak nikdy zažít neměli? Onen „zbytek života“ totiž může být někdy mnohem kratší, než si myslíte.

O autorovi:

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami a často pomáhá lidem měnit jejich scénáře a napravovat hříchy jejich rodičů. Je autorem blogu Je čas na změnu a čas od času pořádá semináře pro veřejnost o ženskosti, životní harmonii i dalších tématech.