Zemřela žena, které se přezdívalo Mona Lisa 20. století. Jaké byly životní milníky Giny Lollobrigidy?

Do hereckého nebe odešla mezinárodní filmová hvězda Gina Lollobrigida. Za svých 95 let si prošla mnohými strastmi i slastmi. Z malého italského městečka Subiaco, kde její tatínek působil jako výrobce nábytku, až po červený koberec v Hollywoodu. A jak to celé začalo?

Její krása nastartovala její kariéru

Když byla Gina mladá, byla velice půvabná, a tak se zhruba ve svých 20 letech začala věnovat modelingu. A to i přesto, že vystudovala malbu a sochařství. Ve 40. letech vyhrála soutěž Miss Řím, skončila třetí na Miss Itálie a zvítězila i v řadě evropských soutěží krásy. Díky účasti v těchto soutěžích si získala pozornost italských režisérů. Počáteční role Lollobrigidy byly menší, ty hlavní přišly na přelomu 40. a 50. let. Zanedlouho poté začala být na celém kontinentu známá jako „La Lollo“ a tvrdilo se o ní, že ztělesňuje prototyp italské krásy. Poprvé vzbudila mezinárodní pozornost ve snímku Fanfán Tulipán z roku 1952. Jak její filmové role a celonárodní popularita rostly, byla Gina označena dokonce jako „nejkrásnější žena na světě“. Bylo jí přezdíváno také „Mona Lisa 20. století“.

Dostala se až do Hollywoodu

V angličtině si poprvé zahrála v roce 1953, a sice ve filmu Johna Hustona nazvaném Poraž Ďábla. Mezi její další významné filmy, které točila mezi prvními ve Spojených státech amerických, patří například Trapéza či Šalamoun a královna ze Sáby. V roce 1961 se objevila s Rockem Hudsonem v romantické komedii Italské prázdniny. Tento snímek získal Zlatý glóbus jako nejoblíbenější světový film. Ona sama byla na Zlatý glóbus nominována třikrát a vedle toho získala mnoho dalších významných hereckých ocenění.

Kromě herectví se věnovala i dalším profesím

V 70. letech svou hereckou kariéru zpomalila a začala se navracet ke svým původním kořenům – k umění. Začala působit jako fotografka a sochařka. V roce 1973 byla oceněna za svou první sbírku fotografií nazvanou „Italia Mia“ zachycující různé kouty Itálie. Během svého života ovšem hodně cestovala a dokumentovala aspekty lidského života všude na světě. Nakonec vydala šest knih o fotografii, tři knihy o sochách a natočila tři dokumenty. K herectví se poté vracela spíše příležitostně. Významnou roli v tomto období si zahrála, když působila v 80. letech v seriálu Síla rodu.

Za zmínku ovšem ještě stojí to, že vedle své umělecké kariéry byla také manažerkou módní a kosmetické společnosti a pokusila se i proniknout do politiky. V roce 1999 neúspěšně kandidovala na jedno z 87 italských křesel v Evropském parlamentu ze svého rodného města Subiaco. Poté se věnovala zejména sochařství.

Její půvabný zevnějšek byl jejím darem, ale i prokletím

Otevřeně přiznávala, že ji důraz na její krásu vždy frustroval. Zejména pokud recenzenti řešili její vzhled namísto jejího výkonu. Zároveň měla pocit, že nemůže najít „toho pravého“ partnera, který ji bude mít rád takovou, jaká je. Nakonec se v roce 1957 potkala s Milkem Koficem – pohledným lékařem, který byl o sedm let starší než ona. Údajně se do sebe skutečně zamilovali. Ale v průběhu let se čím dál tím více oddalovali. Nakonec spolu vydrželi přes 20 let a měli spolu syna. Respektive se chtěli rozvést už dříve, ale museli spolu oficiálně zůstat do roku 1971, kdy byl v Itálii uzákoněn rozvod. Sama ovšem nezůstala. V rozhovoru pro časopis Parade v roce 2000 přiznala, že za život měla mnoho románků, jelikož vždy měla mnoho obdivovatelů.

V tom samém rozhovoru zmínila, že studovala ve škole malbu a sochařství a omylem se stala herečkou. Věříme, že mnoho jejích fanoušků je dodnes za tento „omyl“ nesmírně vděčných.