Reklama

Síla smíchu

Veselé povahy mají další důvod k radosti: vědci přišli na to, že smích opravdu léčí. Poradí si prý s cukrovkou i srdečními chorobami, působí jako anestetikum a antidepresivum.
Napsal Vydáno 29. prosinec 2014
Síla smíchu

Jenomže jak si dopřát dávku ozdravného smíchu, když právě nemáte tolik důvodů k radosti? Můžete si vtipnou situaci zprostředkovat třeba díky televizi – pouštět si oblíbené komedie a řáchat se u grotesek. Tohle zkusil jeden novinář, který trpěl silnými bolestmi svalů a kloubů a byl upoután na vozík. Vlastně náhodně začal koukat na komediální seriál a po několika záchvatech smíchu si uvědomil, že je mu lépe. Jenže koukat každý den na několik dílů Takové normální rodinky je sice skvělý relax, ale když po třicáté sledujete dědu, kterak hledá rejhu pod krunýřem Poldinky, spíš se předvídatelně ušklíbnete, než že propuknete v řehot.

Bezdůvodný smích
Nechtěla jsem zbytečně hazardovat s vlastním zdravím, a tak jsem se začala pídit po odbornících, kteří mě do tajů smíchologie zasvětí. Tím nejznámějším je primář Karel Nešpor, který klienty v protialkoholní léčebně v Bohnicích zbavuje závislostí i tak, že se společně smějí. Například dělají smích veverky, bobra nebo lišáka. Aktivity bohnického docenta sledoval i Petr Fridrich, který se dnes věnuje józe smíchu. „O tom, že smích má na lidské zdraví i psychiku blahodárné účinky, věděl i jogín Madan Kataria. S přáteli se tak každý den scházeli v parku, vyprávěli si vtipy a těm se společně smáli. Jenomže ne každý má stejný smysl pro humor a to, co přišlo vtipné jednomu, druhého nerozesmálo. A tak se zkusili smát bezdůvodně. A zjistili, že to funguje,“ vysvětlil lektor na úvod tříhodinového kurzu jógy smíchu. Kolem něj sedělo deset lidí, kteří se navzájem neznali a sledovali ho nedůvěřivým pohledem.

Tisíc druhů smíchu
Po úvodní lehké rozcvičce a automasáži lícních svalů jsme začali s praktickým nácvikem. V duchu přemýšlím, jestli budu schopná ústa roztáhnout do úsměvu, měla jsem za sebou náročný pracovní den a v hlavě se mi honily tisíce myšlenek. „Nejhorší je stres a jóga smíchu ho mírní, a to na všech frontách – ve fyzické, mentální i emocionální rovině,“ vysvětlil Petr a svou krátkou přednášku zakončil hurónským smíchem. Tak to asi nezvládnu, když už se směju, nevyluzuju skoro žádné zvuky, maximálně skromně hýkám. „Smích musí vycházet z bránice, na to se soustřeďte. Nezapomeňte dýchat a ústa mějte pořádně otevřená,“ dal nám nezbytné instrukce a už jsme začali první ze série smíchocviků. Třeba koktejl smíchu. Jeho interpretace bez zvukových efektů nebude dokonalá, ale dělá se asi takhle: „Oooooh,“ nalíváme pomyslnou tekutinu do pomyslného šejkru v levé ruce. „Ooooh,“ přehodíme do druhé ruky. „Haaaa-ha-ha-ha-ha-ha,“ s hlasitým smíchem pijeme. Nebo jsme si všimli svých prázdných kapes a smáli jsme se vlastní chudobě. Nebo jsme nadvakrát startovali sekačku smíchu a pak s ní – s pusou dokořán – běhali po místnosti a smáli se. A jestli jsme si nepřipadali jako blázni? Překvapivě ne, stačila chvilka a nikdo z nás nepřemýšlel o bizarnosti situace a jen jsme se řehtali, oční kontakt nám pomohl k ještě větší bezprostřednosti. „Je vědecky dokázáno, že tělo a mozek nedokážou rozlišit mezi skutečným, přirozeným smíchem a smíchem předstíraným. Oba druhy jsou pro nás přínosné,“ vysvětil Petr Fridrich a namotivoval nás do druhé části, v níž jsme imitovali různou zvířenu a zvuky zvířat doprovázeli – jak jinak – smíchem. „Búúúúúúchachachacha, bééééééééééchachachacha, bzzzzzzzzchachachachacha a chrochrochachacha.“ Chrochtající a sípající partička byla předzvěstí vyvrcholení tříhodinového večera. Šlo o hlubokou relaxaci. Lektor zhasl, my jsme si lehli na zem hlavami k sobě a začali jsme se smát. „Nebojte se tomu trochu pomoct,“ řekl Petr chvilku předtím, než se rozchechtal. A my s ním. Najednou to šlo samo, smála jsem se tak, až mi kanuly slzy, tak mocně, až mě bolelo břicho. Vyvolaný smích přešel v přirozený, který nešel zastavit. Podobné výbuchy ostatních byly nakažlivé. A trvalo to dvacet minut v kuse! To je prý ideální čas, díky němuž se v těle aktivují všechny ozdravné procesy. A deset minut srdečného smíchu má stejný efekt, jako kdybychom se půl hodiny mordovali při veslování. Chápu, bránice se tetelila jako už dlouho ne. Nakonec jsme si ještě střihli rozverný tanec smíchu. Vydala jsem se pak vstříc noci a smála se ještě i na zakaboněného taxikáře. Ty tři hodiny byly dost zásadní. Pro to, abych si uvědomila, že smát se můžu kdykoli. A i když budu chtít najít opravdový důvod, můžu se upřímně zasmát sama sobě.

Termíny Školy smíchu najdete na www.smichologie.cz.

Kristýna Mazánková

Další články

Reklama