Valentýnské etudy

O moji ruku nejdřív požádal mé rodiče. Moc Dana nenapínali. Pak bylo nějakou dobu ticho po pěšině, až jednou dorazil strašně dlouhý vzkaz psaný morseovkou, na který jsem nemohla odpovědět nic jiného než •--• ---.

Dan: Znal jsem ji letmo, jako novinářku. Takže když jsem z ní omdlel, neviděl jsem ji poprvé, nicméně po letech. Studovala tehdy v Anglii a já jsem tam zrovna hrál na nějakém streetfestu, v Manchesteru to bylo. Během sedmi minut jsem se zamiloval. Když jsem pak zjistil, že je nejen hezká, ale i chytrá, a časem se ukázalo, že je navíc i hodná, došlo mi jasně, že jsem měl veliké štěstí. Když najdete ženu, která je hodná, chytrá a hezká, je to, jako byste sebrali ze stolu šipku, hodili ji do terče a trefili prostředek.

Celý rozhovor si můžete přečíst v únorové Marianne.