Reklama

České ženy v zahraničí II: Arabský život je velká dovolená

Markéta Danyo de Espinosa (30) žije se svým mexickým manželem a dvěma malými syny v Kataru. Jak se v arabském světě této české tmavovlásce žije?
Napsal Zuzana Hošková Vydáno 15. leden 2013
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
České ženy v zahraničí II: Arabský život je velká dovolená

Čerstvá třicátnice Markéta měla toulavé boty už na střední škole. Ve druhém ročníku z rodného Ostrova na Karlovarsku odjela na půlroční výměnný pobyt na německé gymnázium. Paradoxně ale o sobě říká, že ji zahraničí vlastně nikdy moc nelákalo. Bavily ji však cizí jazyky, a díky tomu měla otevřené dveře v podstatě kamkoli.

Za hranicemi se jí nakonec tolik zalíbilo, že nějakou dobu po střední škole strávila i ve Španělsku, kde také poznala svoji velkou lásku Leonela, o kterém říká: „Někdy mám pocit, že jsme tak odlišní, že se do konce života nebudeme nudit, protože si budeme mít stále co říct…“

Díky manželovi také objevila svoji druhou lásku – fotografování. „Nejspokojenější jsem byla, když jsem zjistila, že většina mých přátel na Facebooku má profilovou fotku ode mne. Je to takové malé imaginární poplácání po rameni,“ směje se Markéta. Její fotografie si můžete prohlédnout na www.marketadanyo.com.

Jak začaly tvoje anabáze v zahraničí?

Po střední škole jsem pracovala asi pět let v Čechách, ale došlo mi, že to asi nebude úplně ono. Potřebovala jsem si trochu rozšířit obzory a nasbírat zkušenosti. Odjela jsem proto do Dublinu, kde jsem díky němčině sehnala dobrou práci v mezinárodní společnosti. Když mě omrzela irská zima, přesunula jsem se do Španělska. Tam jsem se po čase vdala a kvůli manželově práci nás čekal přesun na Střední východ. Oba dva syny jsem porodila v Saúdské Arábii. Když byl mladšímu rok a půl, přesunuli jsme se do Kataru.

Kde jste se s manželem poznali?

V Barceloně v klubu Salsa. Požádal mě o tanec a celou dobu měl při tanci zavřené oči. Vůbec jsem ho nezajímala, a to mě na něm asi zaujalo. :-)

Leo je Mexičan – jaký je tvůj vztah k mexické kultuře?

Mexiko je krásná země s nejúchvatnější přírodou. Každému bych doporučila se po něm jen tak projet a vidět mexický život. Je to neuvěřitelný zážitek a myslím, že právě zde se mi trochu začal měnit ten můj žebříček hodnot. Mexiko je barevné a veselé a Mexičani jsou hrdí na svoji rasu, kulturu a historii. Jsou to lidé se srdcem na dlani, schopní se rozdat i pro cizího člověka, i když sami mají málo. Jsou velmi pohostinní a připravují snad ty nejlepší pokrmy na světě!

Co se naopak líbí manželovi na české kultuře?

Hlavně příroda a to, že jsme sportovně nadaný a aktivně založený národ. Jeho snem je jezdit na kole, na bruslích, lézt po horách, využívat všech ročních období na nějakou činnost. Já jsem spíš pro to mexické povalování se v houpací síti a siestu po obědě. Leo má rád české jídlo a oblíbil si tmavé pivo, které vlastně nikdy nepil, dokud jsem ho poprvé nevzala do Čech na dovolenou.

A jak se ti žije v Arábii?

Když jsem se stěhovala do Saúdské Arábie, neměla jsem vůbec žádnou představu, kam jedu, nenastudovala jsem si žádné informace dopředu. Moje zkušenosti a očekávání proto byly jako nepopsaná kniha. Všechno jsem brala a akceptovala tak, jak to přicházelo. Až když jsem se potom vracela na dovolenou do Evropy, najednou jsem se dozvídala scestné pravdy o tom, jak jsou ženy na Středním východě utlačovány, bity, jak musejí chodit několik kroků za manželem a podobně.

421818_10150625056233768_1578638788_n

Většina lidí v Evropě to vnímá jako zaběhnuté klišé…

No právě! Lidé si představovali, že musím chodit zahalená nebo že nesmím řídit auto. Nikdo se už ale nezeptal, jestli mi to vadí. Automaticky to brali jako omezování osobní svobody, aniž by věděli, v jakých podmínkách žijeme a že je pro ženu v Arábii vlastně mnohem bezpečnější a pohodlnější být zahalena a mít vlastního řidiče.

Jak dlouho ti trvalo, než sis na tento životní styl zvykla?

Jako emancipovaná Evropanka jsem samozřejmě ze začátku párkrát narazila. Trvalo mi skoro rok, než jsem se z módu „nic nesmím“ přepnula do módu „nic nemusím“… Bez toho by to asi nešlo. Ve finále však zjistíte, že arabský život je jedna velká pohodlná dovolená.

304631_10151033158913768_543768186_n

Co Arabové a jejich vztah k ženám?

Vztahy arabského muže k arabským ženám podléhají pravidlu islámského práva šaría. Muž má povinnost manželku zabezpečit po finanční stránce. Pokud má víc než jednu ženu, musí je zabezpečit stejným způsobem. Nesmí mezi nimi dělat rozdíly.

Je mnohoženství běžné?

U nové generace se už moc nenosí. Moderní Arabové jsou si vědomi toho, že se jim dost prodraží. Ženám se navíc dostává vyššího vzdělání a poslední dva roky mají dokonce i pracovní příležitosti. Automaticky se tím zvyšují jejich nároky na životní úroveň. Manželství se tedy postupem času modernizuje a řekla bych, že trend početných rodin ubývá. Dříve bylo normální mít až dvacítku sourozenců, teď má průměrná arabská rodina maximálně osm dětí.

A co vztah Arabů k Evropankám?

Arabové chovají k ženám respekt, a to někdy až tak silný, že k nim vůbec nepromluví, a dokonce se na ně ani nepodívají. To jsem ze začátku dost těžce nesla. Připadala jsem si, že mám lepru, protože muži kolem mne chodili velkým obloukem… Když jsem si chtěla v bance otevřít účet a ptala se za přepážkou na různé věci, bankovní úředník odpovídal pouze manželovi a na mne se ani jednou nepodíval. Vytáčelo mě to do vrtule! Člověk ale musí do jejich kultury trošku zabřednout, aby pochopil, o čem vlastně je. A hlavně bez předsudků! Pokud jedete do arabské země s tím, že za každým rohem čeká Usáma s bombou, tak je to opravdu špatně…

250079_10151105083293768_1127522235_n

Jak tam funguje žena v domácnosti?

Něco jako arabská žena v domácnosti prakticky neexistuje. Zvykem je mít doma pomocnici nebo uklízečku. Arabky mívají minimálně jednu, která se stará o domácnost a úklid, a druhou, která hlídá děti. Pomocná síla je v Arábii totiž neuvěřitelně levná. Pracují zde hodně lidé z Indonésie, Filipín nebo Šrí Lanky.

A jak jsi spokojená přímo v Kataru?

Co se týká porovnání se zeměmi, kde jsem zatím žila, je to moje splněná meta. Nenašla jsem absolutně nic, co by mi zde nevyhovovalo, spíše naopak.

Jak vypadá tvůj běžný den?

Asi dost podobně jako u maminky v Čechách. Ráno odvezu kluky do školky a mám skoro čtyři hodiny na to, abych vyprodukovala nějakou pozitivní činnost. Pokud zrovna nefotím, věnuji se dobročinným spolkům, jsem aktivní i ve španělsky mluvící komunitě, to mi zabírá asi nejvíce času. Momentálně připravujeme výstavu mexické kultury, která bude pod zabezpečením mexického konzulátu v Kuvajtu. Snažím se také chodit na hodiny arabštiny do islámského centra. Pak už obstarávám jen běžné domácí práce. Před večeří už jen popoháním očima ručičky hodin a modlím se, aby manžel přijel z práce co nejdřív a já mu mohla hodit děti na krk. :-) Zkrátka takový normální rodinný kolotoč.

Co ti život v zahraničí dal?

Hlavně rozhled a nadhled. Na spoustu věcí se dívám z úplně jiného úhlu než dřív. Totálně se mi změnil žebříček hodnot. Čím více cestuji a poznávám jiné kultury a prostředí, tím více se měním já. Hodně se rozdávám a všem chci vyjít vstříc. Dřív by mě to ani nenapadlo. Pomáhám lidem, dělám jakousi charitu, ale ne v tom smyslu, že bych po okolí rozdávala peníze. Charitou myslím především činy. S někým jdu třeba na poštu pro těžkou zásilku, nebo pomáhám vyplňovat formuláře těm, co mají problémy se čtením a psaním. To je kolikrát důležitější než peníze…

Číst 7312 krát Naposledy změněno středa, 14 leden 2015 15:04

Další články

Reklama