Reklama

Nikdy nebudu jako moje matka!

Moje maminka je úžasná, krásná a milá dáma. Má ráda mě, vnoučátka, a když se na to podívám objektivně, tak i mého muže. Pohoda. Ale je to moje matka!

Napsala Gabriela Kostašová Vydáno 06. prosinec 2012
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Nikdy nebudu jako moje matka!

Už od dětství hledáme někoho, proti komu se můžeme vymezit. A kdo je nejvíc na ráně? U koho to vymezení projde relativně bezpečně? Kdo nás nekopne do zadku na mráz? Máma. Jasně. Na střední škole jsem se odmítala líčit, nosila copánky s beruškami, vysoké červené boty, dlouhé sukně a vytahané svetry. O korálcích, šátcích a kloboucích nemluvě. Proč? Protože maminka je vždycky upravená, elegantní, nosí boty na podpatku a teplé ponožky používá jen v období, kdy je fakt extrémní zima, a to jenom na doma.

Jenže pak jsem z puberty vyrostla a zjistila, že na make-upu, podpatcích a tričkách správné velikosti zase nic až tak špatného není. Už jsem se začala pozvolna smiřovat s faktem, že moje revolta odchází do věčných lovišť, když mě náhle začali všichni s maminkou srovnávat. My jsme si totiž podobné. Hodně. Já to nikdy na sobě nepozorovala, ale moje okolí neomylně ano. A aby toho nebylo málo, máme i stejný hlas. Děs.

Představte si situaci, kdy vás jménem vaší rodičky oslovují nejen prarodiče (tam je to poměrně pochopitelné), ale i lidé v telefonu a všichni náhodní kolemjdoucí mají potřebu vám vylíčit, jak úžasnou máte maminku a jak jste jí podobná. Revolta nevyhasla. Doutnala.

A podobnost se prohlubovala. Říkám stejné věty, dělám stejná gesta a už jsem se i přistihla, že občas počastuju špunty nějakou typickou maminčinou hláškou. Uf.

Co ale po mamince opravdu nemám a štve mě to, je pořádkumilovnost. Snažila se mě naučit uklízet a udržovat domácnost poctivých osmnáct let. Marně. Prostě mi asi chybí ta část mozku, která dokáže systémově vyřešit jakýkoli nesoulad v interiéru. Rozmístění knihoven vymyslím, obrazy u nás visí vkusně, police rovně a koberce barevně ladí. Ale nejsem schopna se pravidelně přinutit k úklidu denního nepořádku. Podlahy mám čisté, prádlo vyprané, ale dát nádobí do myčky? Pravidelně utírat prach, vracet hračky do polic a třídit knihy? Nic. Prostě mi to nejde. Moji kamarádi uklízí v době, kdy mají pracovat. Já pracuju, abych nemusela uklízet. A když není do čeho píchnout, ale kolem mě se vrší nevyžehlené prádlo a zakopávám o synova auta, jdu si raději lehnout.

A popadají mě uklízecí záchvaty – když už chaos dosáhne kritického bodu, jsem schopna zjednat pořádek během relativně krátké doby (a i mě to baví). Ale pravidelně? Průběžně? Nikdy!

Ale umím uvařit kaldoun, komplet štědrovečerní večeři, upéct několik druhů koláčů a cukroví, oškubat a vykuchat drůbež, nosím kvalitní spodní prádlo a na obličej aplikuji kvalitní kosmetiku.

A doufám, až mi bude tolik, kolik je mamince, budu stejně elegantní, milá a za dámu. A na úklid najmu člověka!

Číst 1819 krát Naposledy změněno středa, 14 leden 2015 15:03

Další články

Reklama