Tento rozhovor vznikl v době, kdy všem lidem na světě došlo, že to nejcennější, co máme, je zdraví. Herečka a zpěvačka Anna Julie Slováčková k tomuto poznání ale nepotřebovala koronavirovou pandemii. V červenci 2019 si nahmatala bulku v prsu a od doktorů se dozvěděla, že to je rakovina. Tento rozhovor ale není smutné povídání. Naopak! Aničku bych předepisovala jako lék na deprese, protože i u tak vážného tématu jsme se několikrát srdečně zasmály.

Aničko, slovo nemoc je odvozeno od ne-moci, to znamená být nemohoucí, nemoci něco dělat. V čem vás vaše nemoc omezuje?

Mě nejvíc štve, že nemůžu sportovat. Zvládám maximálně procházky, ale rychle se unavím. Dříve jsem závodně tančila, chodila jsem do posilovny, dělala jsem jógu, plavala, posilovala, lezla jsem na stěny, jezdila na kole. Nic z toho teď nemůžu, protože na to nemám sílu.

Na co se těšíte, až se zase vrátíte k normálnímu životu?

První věc, co udělám?  Půjdu si zaběhat. A já přitom nenávidím běhání, fakt ne-ná-vi-dím. A teď se na to těším.

Musíte dodržovat nějakou dietu?

Nemusím, naopak, vždycky když jsem si postěžovala paní doktorce, že mám kilo nahoře, říkala, že to je dobře. Protože tělo je vysílené a potřebuje z něčeho brát energii. Takže já opravdu žeru jako prase. (směje se) S poslední chemoterapií jsem ale začala spolupracovat s firmou Zdravé stravování, která mi na každý den navařila krabičky, což mi i v této době přišlo velice vhod — nemusela jsem chodit do obchodu nakupovat jídlo a riskovat. Navíc vaří zdravá jídla, já mám program bez masa postavený tak, abych měla potřebné živiny,  a tělo tak efektivně pracovalo.

Změnily se vám chutě?

Strašně. Pořád mám chuť na kyselé zelí.

To je velmi zdravé, je to antioxidant.

Přesně! Miluju teď i borůvky a spoustu dalších zdravých věcí. Občas si dám ale i dortík nebo čokoládu. Myslím, že když má tělo na něco chuť, tak to má dostat.

Dovolíte mi hodně osobní otázku? Máte kluka? Říká se totiž, že krize vztah buď utuží, nebo naopak rozbije.

Nezlobte se, to vám neřeknu. Ale jsem v pohodě.

Chápu. Tak jinak: čeho si nejvíc ceníte na mužích?

Toho, když dokážou ochránit svoji smečku – rodinu.

A čeho si ceníte na ženách?

Toho, že ať se děje cokoli, dokážou vždycky znovu vstát a čelit problémům. Že jsou silné a neporazitelné.

To se dá rozhodně říct i o vás. Léčba rakoviny prsu vám způsobuje spoustu nepříjemných fyzických projevů, že?

Ano. Paní doktorka mi říkala, že to je jako v přechodu. Píchali mi zoladex, který utlumuje funkci vaječníků, takže ani nemenstruuju. Jak já se těším, až zase budu menstruovat! Protože mě to vrátí do ženského módu.

Souvisí s tím třeba i pokles libida?

Ano, ale to mě momentálně netrápí. To, že bych měla mít s někým sex, je to poslední, na co teď myslím. Jako takhle, myslím na to, ale to je tak všechno.

Když tedy procházíte „přechodem“, máte i návaly?

Ano! V noci se několikrát zpotím, musím se převléknout, někdy vyměnit i povlečení. To si nedovedete představit.

Ale dovedu. Jsme na tom teď úplně stejně, akorát já už jsem v tom správném věku.

Tak to mi rozumíte! Ty návaly mi přijdou mnohem horší než celá chemoterapie. Já obdivuju všechny ženy v přechodu. Kéž by si každý chlap uvědomil, že to je fyzicky a psychicky strašně náročné období. Každý ten nával je tak vyčerpávající, že má člověk pocit, že si musí jít okamžitě lehnout. A navíc máte pocit, že to na vás všichni vidí. 

Aničko, s jakou myšlenkou dnes usínáte a s jakou vstáváte?

To snad ani není publikovatelný… (odmlčí se) Teď je to náročnější psychicky než fyzicky. Ale nechci říkat nic špatného, protože si pamatuju, že když jsem si hledala nějaké články o chemoterapiích, narazila jsem na jeden, který byl úplně strašný – všechno v něm bylo jenom negativní. Mě to tak vystresovalo! Říkala jsem si, proč...

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ČERVNOVÉ MARIANNE, kterou si nyní můžete objednat až domů do schránky s POŠTOVNÝM ZDARMA. Objednávejte zde

TITUL

Promotion