Od jedenácti si pravidelně obouchávala nárty, aby je měla větší. Ve třinácti začala kouřit, i tak se dá zahnat hlad, a od čtrnácti držela drastické diety, protože svět baletu je tvrdý, podmínky na konzervatoři drsné a pro dívky nad 50 kilo tu není moc místa. Miřenka Čechová se po absolutoriu nakonec vydala zcela jiným směrem a věnuje se modernímu tanci, se kterým sklízí celosvětové úspěchy, mimo jiné získala prestižní cenu Washington Post. Taky režíruje a píše, aktuálně jí vychází kniha Baletky.

Zajímalo by mě, co vidí bývalá baletka, když si do divadla zajde na Labutí jezero.

Po pravdě řečeno jsem Labutí jezero neviděla osmnáct let. Na balet chodím někdy do kina, takový londýnský Královský balet mě pozvedne na duchu. Když ale vidím něco na youtube, těžko se zbavuji profesionálně kritického pohledu. Díváte se na synchronizované tanečnice a v hlavě se vám honí, jo, tyhle vepředu mají perfektní dispozice, ale tamhleta holka vzadu je nemá.

Takže si představení moc neužijete.

Taky mě vždycky napadne, co budou ty ženy dělat, až nebudou tančit. Protože ne všechny mohou učit, ne všechny si mohou otevřít baletní školu. A jak začnou v 35, ve 40 znovu, rovnýma nohama ve všednosti? Všechna ta krása je pomíjivá.

Odcituju kousek vaší knížky: „Nesmíš moc vyrůst. Vysoký baletky – mrtvý baletky (ostatně jedna z tvých budoucích profesorek, ta jediná vysoká, skočí úspěšně z okna). A hlavně nesmíš ztloustnout. Takže odteď už žádný sladkosti, žádný knedlíky, žádný mámino vyvařování, ani o víkendu.“ Jste ke svému tělu stále tak kritická, nebo tenhle léta vštěpovaný pohled časem povolí?

Já myslím, že my všechny, co jsme si baletním drilem prošly, ať už balet děláme, nebo neděláme, máme hodnotící stanovisko navždy v sobě. Člověk stále řeší, jaké to jeho tělo je. Jestli není ošklivý nebo jestli není tlustý.

Máte ročního syna a předpokládám, že tělesné změny v těhotenství pro vás asi musely být hodně těžké.

To ano. V těhotenství jsem ztloustla celkem dost, asi 17 kilo, i v obličeji jsem byla kulaťoučká. A nelíbilo se mi to. Přitom člověk věděl, že jeho tělo naplňuje svou roli a že zažívá nejkrásnější období života. Ale i přes tohle racionální vědomí tam stále bylo, že jsem voplácaný jablíčko. Člověk má na sebe extrémně sebekritický pohled, nezbavíte se toho. Už dávno se ale nesnažím váhu cíleně měnit.

Co vám v tom pomohlo?

Hodně mě vyléčil současný tanec. Díky němu jsem přestala klást důraz na to, jak tělo vypadá, a místo toho začala zkoumat, co prožívá. A taky jsem viděla spoustu tanečnic, které rozhodně neodpovídaly stereotypnímu měřítku, třeba Afroameričanky s váhou nad osmdesát kilo. Jejich tanec měl dynamiku, úžasně ovládaly tělo.

Ve vaší knize Baletky je poměrně barvitá pasáž, kde si hlavní hrdinka obouchává nárty, aby je měla větší. Také jste to dělala?

No jasně! Na škole se nám poměrně běžně ukazovalo, jak toho docílit, nohy se běžně strkaly pod piano a sedaly jsme si na ně vzájemně každé ráno, abychom...

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V DUBNOVÉ MARIANNE, kterou si můžete objednat až domů do schránky s poštovným po celé ČR zdarma! Objednávejte zde.

A co dalšího v aktuálním čísle najdete? Nahlédnout do něj můžete ve videu.

Promotion