Myslete na své zdraví: čtěte etikety!

Jaká je vaše zkušenost s etiketami na potravinách – jsou podle vás dostatečně přehledné?

Vzhledem k tomu, že jsem z oboru, tak se v nich dobře vyznám. Přiznávám ale, že pro běžného laika mohou být někdy zavádějící.

V čem se my laici nejčastěji mýlíme?

Většina lidí není schopna rozlišit mezi sacharidy a cukry. První znamená obsah sacharidů, tedy jednoduchých, složených ‚cukrů‘, ale třeba i vlákniny. Vedle toho označení cukry znamená pouze sacharidy jednoduché, tedy ty, které bychom měli ve svém jídelníčku omezovat.

Problém je i v tom, že ne všichni výrobci označují stejné suroviny stejně. Někteří je označí E kódem, ale jiní je slovně vypíší, což pro většinu zákazníků znamená jen ‚jakýsi‘ chemický název, kterému nerozumějí.

Asi největším problémem je ale písmo. Protože se na obale musí ze zákona označovat velké množství údajů, jsou pak tyto informace psané velice drobným písmem.

Jak se tedy v obchodě zorientovat?

V první řadě dejte na vlastní zkušenost. To znamená, že jste si výrobek již někdy zakoupili a znáte jej. Potraviny nakupujte také co nejčerstvější. Nejsou do nich přidávány různé stabilizátory či vysoušedla.

No a pak už záleží na jednotlivých komoditách. U masných výrobků doporučuji koukat na procenta masa, přidané vody a soli. U mléčných výrobků si všímejte podílu mléčné složky (mléčného tuku) a u čokolád podílu kakaového prášku. Zjednodušeně jde vždy o co největší výskyt té suroviny, která charakterizuje danou potravinu.

Pomoci mohou i loga kvality či profesní značky Vím, co jím, Klasa, Bio či právě Zdravá potravina.cz.

Na jaké složky v potravinách by si měli spotřebitelé dát rozhodně pozor?

Záleží na tom, zda člověk má, či nemá zdravotní omezení. Obecně by se měli spotřebitelé snažit vybrat si potraviny co nejméně předupravené, tím se vyhnou zbytečným éčkům navíc. Dále by si měli dávat pozor na sůl. Konzumujeme totiž zbytečně velké množství soli, což se pak může projevit především na vysokém krevním tlaku.

Jak se soli vyhnout?

Hezkým příkladem jsou dochucovadla, tedy kořenicí přípravky. Když si koupíte kořenicí směs, je v ní přidaná sůl. Když si ale seženete samostatné bylinky, sůl tam mít nebudete.

Nezapomínejte ani na tuk, hlavně ten tzv. skrytý, a na jednoduchý cukr. Skrytý tuk je takový, se kterým ve výrobku nepočítáme. Třeba když si koupíte tatranku, většina lidí ji považuje za sladkou, ale ona je i hodně tučná. Stejné je to i se sladkým pečivem, čokoládou nebo třeba i müsli tyčinkami, které jsou v polevě.

Jsou některé z éček i zdraví prospěšné?

Samozřejmě – ta přírodní. Například vitamin C, beta-karoten… obecně všechny antioxidanty. Problémem je, že obecná populace nerozlišuje typ éčka. Jsou přírodní, přírodně identická a čistě syntetická. Těch přírodních se nikdo bát nemusí.

S jakými mýty o zdravém stravování se nejčastěji setkáváme?

Dost často si zdravé stravování představujeme jako něco ne moc dobrého, složeného hlavně ze zeleniny, ovoce a luštěnin. Lidé mají pocit, že sem nepatří maso a masné výrobky. Zdravé stravování by přitom mělo být vyvážené, obsahovat všechny potřebné složky ve vhodném poměru, které by měly být konzumovány ve správný čas.

Někteří sice mají jídelníček více méně vyvážený, ale načasování konzumace je špatné. Dalším problémem jsou biovýrobky. Bio by mělo být chápáno jako šetrné k přírodě a bez zbytečných chemikálií, ale biosádlo je pořád sádlo… Příkladem jsou třeba i biobanány z Jižní Ameriky. Co je na nich šetrného k přírodě? Možná jsou pěstované bez postřiků, ale když si vezmete vytvořené emise během cesty k nám…

Není vám životní styl lhostejný? Máte další otázky? Pak je od července můžete v našem diskusním fóru s odborníkem probrat přímo s Ing. Hanou Stříteckou, Ph. D. Začínáme 1. července.

O Zdravé potravině.cz: Její logo najdete na výrobcích, které nemají zbytečná éčka, nadměrně přidanou sůl či cukr. Organizace sleduje také tzv. uhlíkovou stopu, a tak se v jejím portfoliu vyskytují zejména místní produkty, které nejsou neekologicky přepravovány z dalekých zemí.