Na světě existuje jediná spravedlnost – čas nám ubíhá všem stejně a jednou zestárneme a umřeme. Ale než se tak stane, měli bychom život prožít, ne jen přežít, radovat se z každého dne. Zajímalo mě, zda se dá takový životní postoj natrénovat. Odpověď na tuto otázku zná neurokouč Vladimír Tuka.
Promotion

Jak všichni asi víme, mládí vůbec nemusí znamenat jen tvář bez vrásek. Mládí je synonymem pro pozitivní přístup k životu, nadšení, vášeň, radost z maličkostí a schopnost učit se novým věcem. Ten, kdo si tuto dětskou dychtivost zachová do stáří, zůstává mentálně stále mladý. Jak to ale udělat, když se už ve čtyřiceti pod tíhou životních povinností cítíme na sedmdesát? Odborníci tvrdí, že musíme změnit mindset – nastavení mysli. To se lehce řekne, ale hůř udělá. Vydala jsem se za neurokoučem Vladimírem Tukou, aby mi poradil, jak prožít život s mladickou lehkostí.

Existuje nějaký mentální trénink na pozitivní přístup k životu?

Samozřejmě. Musíte hlavně věřit v sebe, v to, že to dokážete.

A to stačí?

Ano, jen si vzpomeňte, jak jste se cítila, když jste byla dítě. Tehdy bylo úplně všechno možné, bavila vás spousta věcí a neviděla jste žádná omezení. Měla jste pocit, že všechno zvládnete, že svět vám leží u nohou. Co vám brání v tom, abyste věřila, že vám bude ležet u nohou i v devadesáti?

To vám řeknu úplně přesně:
únava, hypotéka, povinnosti…

Ale to jsme zase u nastavení mysli. Měla byste dělat to, co opravdu chcete a potřebujete. Vyváží radost z nového bydlení starost z hypotéky? Pokud ne, neměla byste si ji brát. Dělejte to, co vás bude těšit, kde budete užitečná a budete vědět, že na to máte. Pak se nebudete cítit stará.

Někdy mají i pouhá slova velkou sílu. Například všichni známe psychologickou poučku o tom, že bychom neměli říkat, že jsme staří, protože potom tak budeme působit. Já se přiznám, že mi to občas ujede, že svým kolegyním řeknu: „To vy si nemůžete pamatovat, jste moc mladé.“ Čímž se vlastně vůči nim vymezuji jako starší. 

Tohle ujede každému, problém nastane, když někdo svůj věk používá jako výmluvu, že na něco nemá.

Ale počkejte, to není výmluva, vždyť tělo i mozek stárnou.
Svaly věkem atrofují, mozek degeneruje, protože mozkových buněk s věkem ubývá.

Ale rodí se nové! Pokud mozek trénujeme tím, že zpracovává nové informace, pak nezakrní. Říká se tomu plasticita mozku.

Takže bychom mozek měli zásobovat novinkami? Máme si to představit tak, že když budeme luštit křížovky, učit se cizí jazyk a změníme trasu při cestě do práce, tak bude náš mozek mládnout?

Přesně tak. Funguje to jednoduše – pokud dáváme mozku staré informace, tedy to, co zná, tak to jen zaregistruje a vlastně si dopočítá, že to není nic nového. Nebude se snažit, hledat, pídit se, pracovat. V angličtině se tomu říká: Use it or lose it – Buď to budeš používat, nebo o to přijdeš. Duchem mladý člověk se pořád něco učí. Nezapomíná na to, že...

...CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V DUBNOVÉ MARIANNE.

obalka

Promotion