5 rychlých triků, které vás zastaví před křikem na své děti

To, že vám občas do určité míry ujedou nervy, není rozhodně něco, za co byste se měli v duchu bičovat. Na druhou stranu ale musíte přijmout následky, které každý váš křik, bez ohledu na to, zda byl „oprávněný“ nebo ne, způsobuje. Dítě z vás má v první chvíli strach, což určitě neberete jako žádoucí emoci ve vztahu rodič-dítě. Z dlouhodobého hlediska ale křik způsobuje emoční poškození, jako úzkost, stres nebo pocit nejistoty.

Nehledě na to, že svým potomkům vštěpujete negativní vzorce chování, které mohou vést k problémům ve vztazích. A že se dlouhodobý stres podepisuje i na zdraví, to určitě není třeba podrobněji vysvětlovat. Pokud je křik používán vzácně a v situacích, kdy jde například o bezprostřední nebezpečí, není třeba se nad zvýšeným hlasem příliš zamýšlet. Nikdy by ale křik neměl být běžným prostředkem komunikace. Jak tedy předejít tomu, aby vám ulítly nervy?

Dýchejte.

Zní to jako banalita, která se stala navíc poslední dobou dost populární, že? Ale opravdu má správné dýchání něco do sebe. Pomalé a hluboké dýchání aktivuje parasympatický nervový systém, který tělu pomáhá se uklidnit a snižovat stres. Navíc pomáhá odvrátit myšlenky od stresové situace zpět ke sobě a lépe tak dostanete své emoce pod kontrolu.

Dojděte se napít.

Nemyslíme tím, že si máte dojít pro panáka rumu a ten do sebe kopnout, i když i to vás možná někdy napadlo. Teď mluvíme o nealkoholické variantě a o okamžitém fyzickém přerušení aktuální situace, která ve vás vyvolává hněv. V okamžiku, kdy cítíte, že jste na pokraji křiku, dejte si pauzu na napití vody. Toto jednoduché gesto může poskytnout čas navíc vhodný ke zklidnění a na pozdější přehodnocení své reakce. Navíc pitím uvolníte svaly hrdla a krku, což také pomáhá k fyzickému zklidnění.

Odejděte do jiné místnosti.

Když opustíte místnost, ve které se nachází vaše dítě, vytvoříte tak fyzickou bariéru a díky tomuto oddělení lépe dojde u obou stran k uklidnění se. O samotě tak budete mít lepší prostor i pro pozitivní samomluvu. Ta může vypadat třeba takhle: „Je to dočasné. Přejde to. Jsem v pořádku.“ Tím vlastně zpochybníte své myšlenky a najednou se vám otevírají dveře k jiným reakcím než vám původně napovídaly vaše nahromaděné negativní emoce.  

Změňte svůj pohled na dítě.

Zkuste se seznámit alespoň se základy vývojových fází souvisejících s věkem dítěte. Když nebudete vědět, že děti ovlivňují hormony a třeba i fakt, že zkrátka nemají dovyvinutý mozek, nedokážete se vcítit do jeho způsobu uvažování. Rodiče často po dětech chtějí, aby nepřekračovaly určité hranice. Různě staré děti mají ale různě nezralé mozky, proto někdy dohodnuté hranice nebo pravidla nejsou schopné respektovat. Zkuste si na to vzpomenout i ve chvíli, kdy vám vaše čtyřletá dcera počmárala zeď po „dohodě“ o tom, že se u vás maluje pouze na papír.

Vybijte se fyzicky.

Dostaňte ze sebe nahromaděnou energii jinak než křikem. Například takové bušení do polštáře představuje ideální a bezpečný způsob, jak snížit stresovou hladinu v těle. Vyjádříte tak své pocity, což může být prvním krokem k jejich zpracování a porozumění. Navíc tak dáte skvělý vzor svým dětem, které takto učíte, jak se svou frustrací a dalšími negativními pocity pracovat.