Kreativní pokojíčky I

Království pro pány kluky

Interiérová designérka Petra Sobotková vybudovala pro své dva syny komfortní útočiště, ve kterém je prostor na přípravu do školy, hraní i odpočinek. Kompozice pokoje navíc počítá s tím, že oba kluci budou časem vyžadovat soukromí. (viz úvodní foto)

Pokoj Vojty a Olivera Sobotkových se nachází v prvním patře rodinného domu nedaleko Prahy. Když ho jejich maminka Petra Sobotková navrhovala, byl Oliver ještě v břiše. Už tehdy ale počítala s tím, že se děti jednou možná rozhodnou upřednostnit soukromí oproti otevřenému společnému prostoru. Proto je pokoj řešen symetricky – každý ze synů má svoji polovinu, kterou bude jednou možné oddělit příčkou.

Petra vsadila na surové, přírodní materiály – nábytek vyrobil podle jejího návrhu truhlář z dřevoštěpkových desek, které byly původně použity také na stropě. Ostatní zařízení je z dřevěného masivu se světle šedavým nátěrem, skrze který prokvétá kresba dřeva. Šedá barva, tentokrát s teplým zeleným podtónem, se uplatnila také na stěnách. Příjemně s ní koresponduje světlounká starorůžová, kterou jsou vymalovány zbývající dvě zdi. „Nechtěla jsem pokoj zahltit příliš výraznými barvami, ty stačí na doplňcích a hračkách,“ vysvětluje Petra. Centrem celé místnosti je houpací síť zavěšená od stropu. „Byl to výborný nápad. Kluci se na ní hrozně vydovádějí, a když na to přijde, unese celou rodinu.“ Dalším oblíbeným místem je ‚obýváček‘, který vznikl z prostoru pod palandou. Na barevných matracích a polštářích si kluci rádi hrají. (foto 1–5)

Kdo tu bydlí

Pokoj pro osmiletého Vojtu a šestiletého Olivera navrhla jejich maminka Petra Sobotková (www.eposdesign.cz). Původně vystudovala strojní průmyslovku, na kterou navázala Open University, kde se věnovala obchodu, marketingu a financím. Design, který měla možnost poznávat na častých služebních cestách a při cestování, jež je také její vášní, byl vždy jejím koníčkem. Následně si doplnila vzdělání o textilní design v Londýně a o navrhování interiérů, které studovala na pražské Design škole a v institutu Intermezzo. Vytváření interiérů se profesionálně věnuje pět let a na svém kontě má více než dvě desítky realizací. První realizace showroomů, zasedaček a bytů pro známé však proběhly již více než před deseti lety. Jejím dílem je také interiér vlastního rodinného domu nedaleko Prahy, kam se s manželem, který vlastní firmu na úpravu závodních vozů a off-roadů, přistěhovali před šesti lety.

Surový materiál

Petra Sobotková zvolila jako základní materiál do pokoje svých synů surovou dřevotřísku a dřevoštěpku. Tento materiál se objevuje mezi obnaženými stropními trámy, na sestavě skříněk a také na šatní skříni. Ve vnitřcích skříní musí být dřevoštěpka zbroušená a přelakovaná, aby se o ni nezachytávala vlákna oblečení. Zvenku byla ale ponechána v surovém stavu. Jako úchyty na dveřích slouží masivní šrouby nebo kovové kruhy z běžného železářství. „Dřevoštěpka je opravdu odolný materiál, na kterém nejsou vidět žádné škrábance,“ pochvaluje si Petra. „Kluci mohou v pokoji řádit jako tajfun, a my nemusíme mít strach, že něco zničí.“

Hliníkový budoár

Architektka Eva Heyworth přebudovala původní princeznovskou komnatu své dcery Valérie na velkorysý studentský pokoj. Zařídila ho nábytkem, který se jen tak neokouká. (viz foto 6–10)

Původně měla Valérie romantický pokoj ve francouzském stylu jako princezna. Když jí bylo dvanáct, její maminka architektka Eva Heyworth zařízení vyměnila za italský hliníkový nábytek Ycami, který se hodí pro studenty i dospělé. „Při zařizování pokojů pro děti nerada používám křiklavě barevný nábytek. Volím raději věci, které mají delší poločas rozpadu. Barevnost se snažím doplnit na stěnách a dekoracích,“ vysvětluje Eva.

Valérie si přála světle zelenou stěnu, ke které Eva nechala domíchat světle fialovou. „Vali chtěla mít obrazy s motivem conversek, tak jsem jí je nakonec musela nakreslit. Kolem nich si pak sama začala lepit obrázky a fotky. Zabránila jsem jen tomu, aby něco lepila na dveře a na samotný nábytek,“ směje se Eva. V pokoji je také několik magnetických nástěnek, na kterých se kompozice obrázků průběžně obměňuje. Stěny zdobí i filmové plakáty a obrazy. Osvětlení je řešeno svěšenými žárovkami, které Eva navrhovala pro rekonstrukci Obecního domu. Na pracovním stole je lampa Occhio, která se rozsvěcí pouhým dotykem. „Její nevýhoda je, že když kocour Jaimie chodí v noci po bytě, někdy si na světlo sedne, a ono se automaticky rozsvítí,“ usmívá se Valérie, která v takto zařízeném pokoji bez problémů vydrží do dospělosti.

Kdo tu bydlí

Sedmnáctiletá Valérie studuje francouzské lyceum. Do bytu na pražském Smíchově se s maminkou architektkou Evou Heyworth přestěhovaly před dvanácti lety. Původně zde sídlila mateřská školka, a tak bylo nutné celý prostor kompletně zrekonstruovat od vykopání podlah až po výměnu oken a dveří. Eva vede Heyworth Studio Architekti (www.heyworth.cz), které se zabývá projektováním bytů a rodinných domů, obchodních a administrativních objektů a také rekonstrukcemi historických budov. Mimo jiné stojí za rekonstrukcí interiérů pražského Obecního domu. Každý z bezmála čtyřiceti dětských pokojů, které Eva doposud realizovala, se snažila zařídit individuálně, a přitom nadčasově. Namísto klasického dětského nábytku upřednostňuje obměnitelné barevné stěny a doplňky. Také pokoj své dcery vybavila luxusním nábytkem, který vzdoruje módním výstřelkům. Charakter místnosti dotvořila výrazně barevnou výmalbou.

Nábytek na věky

Luxusní italská série Ycami (www.ycami.com) zahrnuje všechny druhy nábytku. Nabízí různé varianty hloubky a šířky skříněk a také různé způsoby zavírání nebo instalace. Lze je buď zavěsit na zeď, umístit na sokl, nebo opatřit kolečky. Postel, skříňky, police, stůl, nosiče na CD i zrcadla ve Valériině pokoji jsou vyrobeny z lehkého hliníku opatřeného eloxovanou povrchovou úpravou. Jedná se o elektrochemický proces, který na povrchu kovu vytvoří kompaktní vrstvu oxidu. Materiál je pak výrazně tvrdší a odolnější. Valérie ho používá už pět let a nejsou na něm doposud patrné žádné stopy. Pracovní stůl tvarově napodobuje artdecový nábytek ze 30. let. Závěsné skříňky opticky odlehčují a zvětšují místnost a nedrží se pod nimi prach. Na zdi jsou přichyceny na chemických kotvách, které zpevňují podklad a nedovolí, aby se nábytek vylomil.