Blogerka Jindra Chrvalová žije se svou rodinou v Dubaji již sedm let. Jak se dá přežít léto s malými dětmi, když teploty dosahují 45°C?

Autorka článku: Jindra Chrvalová (www.myfuntasticlife.com)

Léto je za námi. Jako každý rok jsem letní prázdniny s mými dětmi strávila doma v Čechách. A jako každý rok jsme si to všichni neskutečně užili. Děti mají v Dubaji, stejně jako u nás, prázdniny celý červenec a srpen.

V Dubaji nikdy přes léto nezůstáváme, protože léto v Emirátech, to je spíš takové peklo. Teploty přes den nejdou pod čtyřicet stupňů. Vlastně se drží většinou okolo pětačtyřicítky a navíc stoupá i vlhkost vzduchu. To je pro normální rodinný život celkem vražedná kombinace. Kdo může, z Dubaje prchá. Vlastně je to celkem běžná součást konverzace mezi dubajskými „expaty“. „Letíte na léto domů?“ „Na jak dlouho?“ Pokud někdo nemá možnost prchnout a musí v Dubaji zůstat kvůli práci, obdrží od druhé osoby soustrastný pohled.

Léto tady v poušti znamená hlavně přebíhání z klimatizace do klimatizace. A to ještě jenom pro ty šťastnější, kteří v klimatizovaných prostorách pracují a žijí. Potom jsou tu lidé, kteří takové štěstí nemají a i v tomhle šíleném hicu musí venku pracovat. Jedná se hlavně o dělníky na stavbách, ale také třeba metaře, popeláře nebo zahradníky. Při pohledu na ně, lopotící se v pětačtyřiceti stupních s krumpáčem v ruce ve vražedném dubajském sluníčku, si člověk uvědomí, že si žije velmi, velmi dobře, a že ve srovnání s nimi si nemá opravdu na co stěžovat. Během letních měsíců je sice pracovní doba pro dělníky upravená, ale i tak to musí být horor. Také by měl platit fakt, že při teplotě dosahující 50°C vláda vyhlásí volno. Hádejte ale, kolikrát za posledních 20 let bylo venku oficiálně padesát stupňů? Ano, moudří už vědí - ani jednou! Ačkoliv my jsme za těch pár let, co v Dubaji žijeme, několikrát přes padesát stupňů naměřili. Holt, jak se říká, peníze až na prvním místě. To je prostě realita Dubaje. Pro tyhle lidi, kteří do Emirátů přijeli za prací z nejchudších zemí světa, je život tady velmi krutý. Člověk si v tu chvíli říká, že má obrovské štěstí, že se narodil tam, kde se narodil. Tuhle otázku tady spolu bohužel nevyřešíme, ale pokud přiletíte do Emirátů na dovolenou a budete obdivovat všechny ty úžasné blištící se stavby sahající do nebes, je potřeba si uvědomit, jací lidé je vystavěli a v jakých podmínkách.

Ale zpátky k našemu životu ve vedru. Dost často se mě lidi ptají, jestli je možné si na takové teploty zvyknout. Samozřejmě, že si zvyknete, ale není to tak, že byste se přes den procházeli s dětmi po ulicích a pochvalovali si, jaké je parádní teplíčko. Bez klimatizovaného auta se v Dubaji neobejde žádná rodina. Je naprosto běžné, že při vyzvedávání dětí ze školy rodiče nechávají svá auta zaparkovaná před školou se zapnutým motorem a běžící klimatizací. Auta se tu nekradou, takže to, že by člověk svoje auto před školou nenašel, se tu opravdu nestává. Enviromentalisti by jistě zaplakali, ale tady v podstatě platí heslo „důležité je přežít“. Když teploty večer při západu slunce spadnou pod čtyřicet stupňů, vylézají z domovů děti, které se chtějí venku proběhnout. Tady je celkem normální, že v sedmatřiceti stupních vidíte děti dovádějící na kole nebo hrající na ulici fotbal. Nemají jinou možnost – buď budou zalezlí doma a budou čekat na konec října, až se ochladí, nebo holt půjdou ven i ve vedru. Jistí to samozřejmě neustálé „Mamííí, potřebuju se napít!“

I tak mi vedro tady v Dubaji přijde snesitelnější než těch pár dní v Čechách, kdy padaly teplotní rekordy. V Dubaji jsme totiž na vedro daleko líp vybavení než doma. Klimatizace jsou tu naprosto všude, od domů a bytů, přes veřejné budovy až po autobusové zastávky nebo třeba šejkovy koňské stáje. Auta mají klimatizace zesílené, protože běžná klimatizace by to prostě neutáhla a venkovní bazény u hotelů jsou chlazené. Vlastně, čím větší vedro je venku, tím jsou rozdíly mezi venkovní a vnitřní teplotou větší, tudíž vstup z venku do klimatizovaných prostor pak připomíná vstup do mrazírny. Jsme už naučení, že pokud jdeme třeba do restaurace nebo do kina, bereme si s sebou vždycky dlouhé rukávy, protože někde to s klimatizací až přehánějí a člověku je vyloženě „kosa“.

V horkých měsících (od konce května do půlky října), trávíme většinu času uvnitř a těšíme se na zimu, kdy je v Dubaji naopak velmi příjemně. Je to celkem paradox, ale ve dnech, kdy se přes den nedá vystrčit nos, chodíme rádi s dětmi bruslit nebo lyžovat. Syn se naučil základy lyžování právě tady na dubajské kryté sjezdovce Ski Dubai. Je to šílené, já vím.

Koncem října, kdy venku začíná být konečně snesitelně, Dubaj ožívá. Lidé tráví víc času venku, do školy jezdíme na kole a konečně si začínáme dubajské počasí užívat. Zatím je ale předpověď počasí v mém telefonu na na první půlku září celkem jednotvárná. Jasno a 42°C. Počasí, že by psa nevyhnal.

Ale jsme už za ty roky tady na takové klima vycvičení a zvyklí a hlavně, jak zpívají Cimrmanovci ve své písni ve hře Dobytí severního pólu – „Čech se přizpůsobí!“ ...a neplatí to zdaleka jenom pro severní pól.

Jindru najdete i na Instagramu @myfuntasticlife.

ČTĚTE TAKÉ: Dubajský deník blogerky Jindry: Jak se žije v Emirátech?

Promotion