Moje cesta na vrchol

Chtěla se stát lyžařskou instruktorkou ve švýcarském Zermattu. Jenže kamarád, kterého prosila, aby jí s tímto plánem pomohl, ji vehementně přemlouval, aby zkusila udělat konkurz do rádia. Psal se rok 1991.
„Vůbec mě to nezajímalo, ale nakonec mě přesvědčil. Po několika vysíláních jsem věděla, že to je ono, a myslím si to dodnes," vzpomíná. Přiznává, že jí pomohl i ‚porevoluční efekt'. V mnoha oborech se začínalo skoro na zelené louce – rozjížděla se komerční rádia i televize Nova. „Byli jsme nadšenci, srdcaři hltající nové začátky. Nešlo nám ani o slávu, ani o peníze, nadšení bylo obrovské," říká. Sama na sobě si nejvíc cení schopnosti nevzdávat se. „Když jsem přišla do Radiožurnálu, skoro nikdo mě tam nechtěl," konstatuje, nálepka komerční moderátorky se ve veřejnoprávním médiu neodpouští. Rozhodla výdrž. „Musela jsem ukázat, že něco umím." Její plány do budoucna? „Chci být i dál dobrým řemeslníkem," přeje si skromně.

Příběhy dalších úspěšných žen najdete v zářijové Marianne.