Milé čtenářky a čtenáři, každou neděli budete na tomto místě nacházet moje postřehy o jídle. Radost ze života je jako mozaika, do které patří jídlo stejně jako procházky po lese nebo posezení s kamarády u skleničky. Když s láskou skládáte sklíčko ke sklíčku, je vám krásně. Každou neděli přidám do mozaiky další barvu, ať už je to zajímavé jídlo, nová hospůdka u řeky, a nebo obchod kde jsem koupila nečekanou lahůdku. Dobrou chuť!
This block is broken or missing. You may be missing content or you might need to enable the original module.

Košíček pro koledníky připravuji u nás na vsi už skoro dvacet let, a tak se považuji za zkušenou pamětnici, která může sledovat trendy. A právě v tom, které dobroty jsou mezi dětmi ze sousedství zrovna v kurzu, jsem vypozorovala velkou změnu. Z našich dětí se stávají gurmáni. Je to trošku škoda, protože už se nedají opít rohlíkem (zatímco jejich doprovázející tatínkové se zaplaťpánbu stále dají opít slivovicí). Ale na druhou stranu - mám z nich radost. Posuďte sami:

Před lety se můj košíček pro koledníky skládal ze čtyř složek: první byla barvená vařená vajíčka. Těch bylo nejvíc a šly nejvíc na odbyt, protože děti to cítily trochu jako svou morální povinnost, neodejít bez vajíčka. Druhou složkou byly jidášky, které jsem ale pekla den předem a tak druhý den ráno už nebyly tak čerstvé. Občas jsem zvažovala, jestli si nepřivstat v pět ráno a nepodávat jidášky "ještě teplé", ale tak obětavá jsem nakonec nikdy nebyla. 

A potom kupované čokolády. Čokoládová vajíčka všech barev a druhů, s náplněmi i bez, za levné peníze a s celými... 12% čokolády... Děti se nejvíc vrhaly právě po nich. Nevadí, že ta věc nebyla k jídlu a už vůbec ne zdravá - prostě se to lesklo a bylo to sladké, šup s tím do košíku. 

Ale postupem let se chutě dětí změnily. V poslední době zůstávají komerční vajíčka nedotčená v košíku, a děti na mou pobídku, ať si vezmou, houfně odpovídají "ne, to já nejím"! Je to šok, který přičítám zodpovědnosti nás maminek, které už víme něco o čokoládě, a tak jsme dětem vysvětlily že tudy cesta nevede. A tak si děťátka berou slepičí vajíčka, natvrdlé jidášky, a pokud se prásknu přes kapsu a koupím vajíčka která vypadají decentně a jsou od nějaké značky, proslulé kvalitou čokolády, tak sáhnou i po nich. 

A tak jsem přešla na vajíčka perníková a linecká. Úspěch je velký. Perníková vajíčka vyrábím už měsíc předem, aby se do velikonoc stihla odležet, a ta linecká je nejlepší vyrobit také s předstihem. Týden předem upečete, na Bílou sobotu slepujete, pak je v klidu odložíte do krabice a v pondělí ráno jen narovnáte do košíku. Malí gurmáni se na ně slétají jako supi (no dobře, jako holoubci), a spokojení jsme všichni. Recept najdete v dubnové Marianne.

Přeji vám krásné Velikonoce, a ať naši koledníci nezmrznou v závějích!