Obecně se tvrdí, že ženy mají stárnutí těžší než muži. Od třicítky ubírají roky, objednávají se na kliniky estetické chirurgie a bojují o každou vrásku. Pánové prý zrají jako víno. Ha ha ha. Pokud se nejedná o Jiřího Bartošku, případně J.P. Belmonda, mají stejné starosti, jako my ženy, jen se o nich tolik nemluví.

Můj dlouholetý kamarád se mílovými kroky blíží k životnímu jubileu. Za chvíli sfoukne na dortu šedesát svíček. On tedy tvrdí, že nikoliv, protože v takovém počtu se mu na dort zkrátka nevejdou. A propadá depresi.

Přitom krizi středního věku ustál docela statečně, dokonce se ani nerozvedl, jen chvíli zlobil a pak pochopil, že s žádnou jinou ženou to o moc lepší, než s manželkou nebude. Věnuje se skvělé práci, má spoustu zálib… A najednou se cítí staře. Když se vidíme, vždy naše debaty sklouznou k tomu, že se porovnává s muži, kterým, bráno jeho optikou, teče mléko po bradě. Tedy jim je cca třicet let. Mají život před sebou, všechna zásadní rozhodnutí taky. A kromě dalších výhod mají ještě jednu. Nemají břicho, počínající křečové žíly, nestydí se v létě svléknout do plavek, můžou jíst, co chtějí, protože s nimi metabolismus ještě spolupracuje. Jo a taky bych málem zapomněla. Mají vlasy, které vítr a roky nikam neodvál…

Přitom je můj kamarád sexy chlap, za kterým se na ulici otočí každá baba ve věku 30 plus. Je nepřehlédnutelně charizmatický a trápí se kvůli takovým – blbostem, chtělo se mi napsat, ale on se vlastně mučí stejnými detaily, které dřív, nebo později, a aspoň na chvíli doženou každou ženu.

A nikdo o nich nemluví. Muži jsou na ně sami. Nedokážu si tak nějak představit, že by se sešel s kamarády na pivu a hodiny probíral, jak mu roste břicho, plešatí hlava. To my ženy zase umíme. Sejdeme se s kamarádkami a probíráme celulitidu, malá prsa, velká prsa, tlusté boky, všechny možné diety… A jak se nám uleví, že?

Muži si tímto procesem musí projít tak nějak na tajňačku a sami… Říkal kamarád. A taky dodal, že je rád, že jsme jen kamarádi, a že svoje obavy nemusí tajit aspoň přede mnou, protože s manželkou se o svých trablích snažil bavit jednou a vysmála se mu, že v kontextu jejích obtíží s menoupauzou se s ní na toto téma vůbec nemá pouštět do diskuze. Tak přestal.

Kamarády do svých starostí nevtahuje a řeší pěkně po chlapsku fotbal, pivo, sex. Ne nutně v tomto pořadí, protože jak podotkl, s věkem diskuze o sexu také řídnou.

Co můžete udělat pro muže ve svém okolí, který se ocitne v podobné krizi, jakou jsem popsala (promiň, kamaráde)? Jednoduše ho vyslechnout. Pochválit. Uklidnit, že to není tak hrozné. A že bude hůř. A aby se o tom přesvědčil… nařídila jsem mu, že se se mnou vydá na návštěvu za mojí maminkou. Dlouhodobě žije v domě s pečovatelskou službou, a právě tam člověk velice snadno pochopí, jak jsou jeho obavy týkající se obvodu pasu či hrudníku marginální. Navíc, maminka ho pochválila, jak skvěle vypadá. Ono totiž vždy záleží na úhlu pohledu. A víte co, od ní kompliment přijal víc, než ode mě. U ní totiž neměl pocit, že by si z něj dělala legraci, protože jak podotkl, staří lidé už nemají důvod lhát a jsou stejně upřímní jako děti. Ach jo, ti muži

Vím ale, že stejně jako já, bude i on dál občas večer postávat u zrcadla a kontrolovat, jaké škody páchá na jeho figuře gravitace, počítat si vrásky a trénovat dech, aby případně na dortu velikosti XXL sfoukl všechny svíčky a neuřízl si další ostudu.

Na závěr citát Karolíny Světlé: „To, co způsobuje stárnutí, není věk, ale ztráta ideálů.“

Takže se snažte ať o ně nepřijdete.

Autorka textu: Klára Kotábová

ČTĚTE TAKÉ: Podvýživa jako nová obezita

Promotion