Před kamerou stál Zdeněk Piškula poprvé ve třinácti letech, když získal roli v oblíbeném seriálu Vyprávěj. Dnes je mu dvacet, patří mezi nejobsazovanější mladé herce a letos na podzim má premiéru novinka Zlatý podraz, na kterou je pořádně pyšný. Kombinace modrých očí a blond vlasů zajistila Zdeňku Piškulovi obdiv fanynek, on ale vede překvapivě konzervativní život – žije s přítelkyní a sní o domku na vesnici.

Jak moc je pro vás důležitá kariéra?

Je fajn, když hrajete v povedeném filmu, o kterém se mluví a jste díky němu vidět na billboardech. Když máte dost rolí a pořád chodí další nabídky. Ale mám to nastavené tak, že chci dělat jen věci, co mě baví. Takže dělám projekty za fajn peníze, ale stejně tak i takové, za které nedostanu nic. Ale prostě mě lákají a chci být jejich součástí.

Už umíte říkat ne? Před pár lety jste tvrdil, že takový luxus si dovolit nemůžete.

Dokonce se to zvrátilo do stavu, kdy jsem ne musel říkat, protože se mi sešly i tři nabídky natáčení a já si musel vybrat. A to je sakra těžká volba, když dvě ty věci jsou opravdu dobré. Nebo nedej bůh všechny tři.

Chodíte ještě na konkurzy?

Chodím a jsem za to rád. Když režisér dopředu bez vyzkoušení prohlásí, že ta role je přímo pro Piškulu, zavání to škatulkou. Mě každý vidí jako blonďatého modrookého kluka – dáme mu roli prince nebo nějakého hezounka. Ale ať mi oholí hlavu a udělají ze mě blázna! Mám rád výzvy – jít do něčeho, co nikdo ode mě nečeká.

Tipuju, že navzdory tomu ale pořád musíte bojovat s tím princem.

Teď přes léto se točily pohádky a dvě jsem odmítl. Cítil jsem, že už by to nedělalo dobrotu. Potřebuju se posunout. Nic proti pohádkám, ale pokud nemáte super scénář, tak u nás jsou bohužel na jedno brdo. Místo toho jsem natočil film Zlatý podraz, který bude mít teď na podzim premiéru a kde jsem dostal skvělou postavu.

Na začátku léta jste taky oslavil první dospělácké kulatiny. Cítíte na sobě změnu?

Mám povinnosti, jako je placení nájmu a nakupování jídla, musím pracovat, abych se uživil. Ale jinak? Věci se rapidně nezměnily. Nebo se mění tak postupně a plynule, že si toho ani nevšímám.

Zmínil jste placení nájemného. Mama hotel tedy nepraktikujete?

Ne, od rodičů jsem se odstěhoval v devatenácti. Měl jsem pocit, že když si vydělávám vlastní peníze, měl bych se co nejdřív postavit na vlastní nohy. Že není na co čekat, že to pro mě bude přínosné.

Přišel náraz s realitou?

Jasně, rychle pochopíte, že čisté oblečení se neobjevuje ve skříni a lednička se sama nezaplní. Ale naučil jsem se to. I když často to bývá tak, že přijdu večer domů a v lednici je oběšená myš. Takže to řeší rozvoz jídla, i když to samozřejmě nejde každý večer. Pokouším se vařit.

Vedla vás rodina k domácím pracím?

Měli jsme doma rozdělené práce, na mě ale padaly ty nejjednodušší jako vynést koš, zamést, vyklidit myčku, poskládat ponožky. Jakmile přišel těžší úkol, tak...

Autorka rozhovoru: Kristina Komůrková

POKRAČOVÁNÍ ROZHOVORU NAJDETE V LISTOPADOVÉ MARIANNE...

TITULKA

Promotion