Dům v rytmu jazzu
Architekti přirovnávají proces navrhování k jazzové improvizaci. „Stejně jako v jazzu existuje základní struktura, v jejímž rámci se improvizuje, i zde jsme pracovali s jasně danou hranicí – obrysem střechy. Uvnitř se pak prostor svobodně formoval v dialogu s přírodními prvky,“ vysvětlují autoři s odkazem na slova jazzového pianisty Billa Evanse, podle něhož je nutné nejprve dokonale poznat materiál, aby bylo možné jej nakonec „zapomenout“ a nechat plynout. V domě se tato filozofie promítá do práce se světlem, tichem, větrem i materiály. Masivní stěny z lisovaných hliněných bloků kontrastují s lehkostí otevřených ploch, zatímco subtilní sloupy se vyhýbají kořenovým systémům stromů a vizuálně mizí mezi kmeny. Podlaha se jemně zvedá, aby umožnila přirozený růst kořenů, strop tuto geometrii zrcadlí a vytváří terasu v úrovni korun stromů. Dům tak nepůsobí jako objekt zasazený do přírody, ale jako organická součást lesa, který se v průběhu dne i ročních období neustále proměňuje – podobně jako hudba, jež nikdy nezní dvakrát stejně.
Zdroj: Equipo de Arquitectura, archdaily.com