Přejít k hlavnímu obsahu
Dům

Les v interiéru: Dům, který postavili kolem stromů

Místo kácení stromů se stal les hlavním tvůrcem prostoru – a srdcem domu je bazén ukrytý mezi kmeny. Stavba, kde světlo, vítr, stíny a voda vytvářejí proměnlivou, živou architekturu.

Přidejte si Marianne do oblíbených na Google zprávách
Terezie Benoni | 8. 04. 2026

Rodinný dům A Forest in the House, navržený ateliérem Equipo de Arquitectura v paraguayském San Bernardinu, vznikl z radikálně jednoduché, ale přitom zásadní myšlenky: stromy nejsou překážkou, ale důvodem, proč dům existuje právě tak, jak existuje. Architekti se vědomě rozhodli ponechat vzrostlé stromy na pozemku a přijmout je jako základní kompoziční prvek celého návrhu. „Stromy nám nebrání vidět les – právě díky nim les existuje,“ odkazují autoři na myšlenku filosofa José Ortegy y Gasseta, která se stala jedním z konceptuálních východisek projektu. Stavba se nerozvíjí podle tradičního schématu, ale podle rozmístění kmenů, kořenů a prázdných míst mezi nimi. Výsledkem je dům, který je spíše krajinou k obývání než klasickou stavbou – s otevřeným půdorysem, bazénem uprostřed domu a plynulým přechodem mezi interiérem a exteriérem.

Galerie: Dům, který má uvnitř stromy
Mohlo by se vám líbit

Postavili dům za pár peněz a předběhli dobu: Šetří vodu, energii a respektuje krajinu

Hlavní myšlenkou této jednoduché stavby je udržitelnost, lokálnost a tradice. Tyto faktory ovlivnily vzhled budovy i použité materiály. Dům se osvědčil, a tak podobné stavby vznikly hned na několika dalších místech.
marianne.cz

Dům v rytmu jazzu

Architekti přirovnávají proces navrhování k jazzové improvizaci. „Stejně jako v jazzu existuje základní struktura, v jejímž rámci se improvizuje, i zde jsme pracovali s jasně danou hranicí – obrysem střechy. Uvnitř se pak prostor svobodně formoval v dialogu s přírodními prvky,“ vysvětlují autoři s odkazem na slova jazzového pianisty Billa Evanse, podle něhož je nutné nejprve dokonale poznat materiál, aby bylo možné jej nakonec „zapomenout“ a nechat plynout. V domě se tato filozofie promítá do práce se světlem, tichem, větrem i materiály. Masivní stěny z lisovaných hliněných bloků kontrastují s lehkostí otevřených ploch, zatímco subtilní sloupy se vyhýbají kořenovým systémům stromů a vizuálně mizí mezi kmeny. Podlaha se jemně zvedá, aby umožnila přirozený růst kořenů, strop tuto geometrii zrcadlí a vytváří terasu v úrovni korun stromů. Dům tak nepůsobí jako objekt zasazený do přírody, ale jako organická součást lesa, který se v průběhu dne i ročních období neustále proměňuje – podobně jako hudba, jež nikdy nezní dvakrát stejně.

 

Zdroj: Equipo de Arquitectura, archdaily.com

Zdroj článku
×