Panevropská univerzita Vysočany
Areál, kde se kdysi stáčely tisíce lahví vína, dnes slouží studentům.
Nový kampus Panevropské univerzity ve Vysočanech ukazuje, jak citlivě proměnit industriální minulost v moderní vzdělávací prostor.
Místo s dlouhou historií získalo novou energii. V pražských Vysočanech vyrostl kampus Panevropské univerzity, který nahrazuje roztříštěné zázemí v centru města a soustřeďuje výuku, administrativu i každodenní život studentů pod jednu střechu.
Lokalita bývalých vinařských závodů Tauber & Fischl nabídla dostatek prostoru i jasný příběh. Právě ten architekti ze studia David Architekti využili jako výchozí bod návrhu.
Návrh pracuje s jednoduchostí a srozumitelností.
Kompaktní objem stavby nepůsobí okázale, spíš přirozeně zapadá do okolní struktury Vysočan, kde se postupně mísí industriální minulost s novou městskou vrstvou.
Uvnitř se prostor otevírá. Dominantou je centrální atrium s halou v přízemí, které funguje jako přirozené místo setkávání.
Právě tady se scházejí studenti i pedagogové, hovoří spolu a tráví čas. Vzniká díky tomu atmosféra, která ke školnímu prostředí neodmyslitelně patří.
Konstrukce stavby stojí na železobetonovém skeletu s monolitickými obvodovými stěnami.
Tento systém umožnil větší rozpony i flexibilní uspořádání interiéru.
Použité lehké příčky v jednotlivých podlažích usnadňují vedení technologií a dávají prostor pro budoucí změny.
Architekti myslí na to, že ve vzdělání se věci stále mění, vyvíjejí a je nutné tomu přizpůsobit i prostředí.
Dispozice budovy vychází z jasného členění. Přízemí patří veřejným funkcím a společným prostorům, vyšší podlaží slouží výuce a učebnám, zatímco nejvyšší úroveň nabízí zázemí pro pedagogy a administrativu.
Orientace v budově je překvapivě jednoduchá a žádné složité hledání a bloudění se nekoná.
Důležitou roli hraje i technické řešení. Pracují tady s nízkoenergetickým provozem, využívají rekuperaci i fotovoltaiku na střeše.
Energie se využívá především pro provoz technologií, zejména v letních měsících. Výsledkem je nižší energetická náročnost i vyšší komfort uvnitř.
Areál ve Vysočanech nesl po více než sto let jasnou funkci.
Už od konce 19. století zde fungovalo rozsáhlé vinařství se sklepy a provozy pro zpracování vína.
Denně museli naplnit tisíce lahví a místo patřilo mezi významné body pražského průmyslu. Součástí areálu byla i vila majitelů, kde byla část administrativní a část obytná.
Po druhé světové válce a znárodnění začal původní význam postupně mizet.
V 90. letech se provoz definitivně uzavřel a areál se proměnil ve sklady.
Historická vila zůstala opuštěná a celé místo postupně chátralo. Nový kampus tuto kapitolu neuzavírá.
Naopak pokračuje v psaní a dává minulosti nový smysl.
Vzdělávací instituce vrací areálu život a otevírá prostor pro další rozvoj.
