Hájenka z 18. století pamatuje hraběte Harracha

„Naše hájenka zde stála již v roce 1775 a byla první hájenkou v Harrachově ještě za dob hraběte Harracha,“ vypráví její hrdá majitelka Simona Velkoborská. „Jsme stranou centra u lesa s uchvacujícím výhledem na Čertovu horu. Skutečně tu lišky dávají dobrou noc. Pod okny za šera měsíce tu můžete vidět pást jelena.“ Interiér typické krkonošské chalupy se změnil pouze v detailech. Dřevěné stropy jsou stále ve skvělé kondici a vděčí za to hlavně tomu, že byly ošetřené jednou z nejstarších technologií. Dřevokazný hmyz nemá v chalupě šanci, protože bylo dřevo natřené volskou krví. Přesto nebyla hájenka vždy v takto dobrém stavu. „Předešlý majitel stavbu pořídil v sedmdesátých letech a zachránil hájenku coby ruinu, v té době se dokonce uvažovalo o zbourání. O 10 let později koupila hájenku manželova rodina a kromě vnitřních úprav ještě vybudovala podkroví.“

Život na konci světa má kouzlo i svá úskalí 

„Všichni to v Harrachově milujeme. Můj manžel i dva synové. Jezdíme se sem uklidnit, odpočinout si, i když stále je zde co dělat. V nejbližší době plánujeme obložit fasádu kamenem,“ vysvětluje plány Simona, která zde se svými syny 3 roky žila, když v Praze rekonstruovali byt. „Manžel byl velmi pracovně zaneprázdněn a někdy za námi nejezdil ani na víkendy. Pro ženskou to na horách nebylo vůbec jednoduché - starat se o teplo domova, odhazovat sníh. Bylo to náročné, ale moc ráda na tu dobu vzpomínám.“ 
„Pár let jsme chalupu pronajímali, ale pak jsme nastálo přesídlili do Prahy, přišly děti, nová zaměstnání a nám chalupa zůstala víceméně jako rodinná. Přišlo nám ale líto, aby byla chalupa nevyužitá a opět jsme ji letos v červenci nabídli našim hostům,“ vysvětluje Simona Velkoborská, která pečlivě pečuje o to, aby hájenka neztratila svou atmosféru. Právě proto v hlavní obývací místnosti najdete nejednu trofej a poklady typické pro Krkonoše.