Se zpěvačkou Anetou Langerovou (30) o cestě z města, nebezpečné tvrdohlavosti a radosti ze stárnutí.
Koncerty jsou hlavně večer, a tak si člověk říká, co dělá taková zpěvačka celý den?
To je skvělá otázka. Vždycky si s bratrem řekneme, že to bude volnější, ale ono se to pak dost zaplní. Jakákoli příprava koncertu zabere mnoho času. Teď jsme třeba natočili záznam turné a už dva měsíce se stříhá a míchá. Chtěla bych, aby to vyznělo co nejlépe.
Co děláte kromě hudby?
Co mě drží nad vodou v některých náročných situacích, jsou květiny. Sázení a pěstování. Zatím žiju v Praze, i když už jsem u táty na venkově leccos zasadila. A postupně se přesunuju z města. Ráda bych žila na venkově.
Má zpěvačka doma naklizeno?
Mám záchvaty pořádkumilovnosti, ale není to časté. Jsou dny i týdny, kde je všude oblečení, kytary, kabely, takový pracovní nepořádek, ale když vidím neumyté nádobí, tak ho automaticky umyju. Nejsem člověk, který by chodil a všechno pořád leštil, ale v binci taky žít nemůžu.
Jak moc stíháte mít soukromý život?
Já si soukromí velmi chráním, vždycky bude na prvním místě. Ovlivňuje mou hudbu i to, jak se cítím na pódiu.
Své soukromí si Aneta Langerová střeží. Nám však mnoho věcí prozradila. Celý rozhovor si můžete přečíst v květnové Marianne!
