Happy ex: Jana Bernášková a David Drábek

Článek vyšel v Marianne 11/17

Režisér David Drábek o herečce Janě Bernáškové rád říká, že je nejhezčí bejvalka v Česku. Na Facebooku působí jejich společné fotky idylicky, první roky po rozvodu ale byly ve znamení bojů. A nejen o dceru. 

Jak to vidí on:

David Drábek - režisér, bývalý partner Jany

Soud byl horor. Naproti seděla žena, s níž jsem zplodil dítě, u jehož porodu jsem byl, ke kterému jsem v noci vstával, a teď jsme u soudu řešili, kdo je darebnější.

Soudkyně nám pohrozila, že než se dohodneme, můžou dát dceru do ústavu. To byl spouštěč, který nás nakopl, abychom domluvu opravdu realizovali. Dokázali jsme to. A to se navíc náš rozchod a spor o dceru propíral v bulváru, který vše přibrousil a vyrobil další hoře a žluč.

Trnul jsem, koho si moje bývalá partnerka najde. Kdo bude ovlivňovat výchovu mého dítěte. Ve chvíli, kdy se na scéně objevil nový Janin manžel Rudolf, se kterým má další dítě, syna Theodora, začalo se to obracet. Ruda je slušný, charakterní, velmi vzdělaný člověk a Janu miluje. K dceři Justýně má láskyplný přístup a vím, že se o obě postará. To mi zachovalo příčetnost a dalo radost. Kdyby si Jana našla nějakého pitomce, bylo by to těžké.

Měl jsem partnerku (a posléze manželku), která mi byla velkou posilou, hlavně v době, kdy jsme s Janou bojovali. Přestala mi být posilou v okamžiku, kdy jsem s bývalou ženou přestal bojovat a začalo nám to fungovat. Ani po letech harmonie se nedokázala zbavit žárlivosti vůči dceři a bývalé ženě.

Zezačátku jsme byli velmi prchliví, ale dnes oba víme, že se chceme domluvit. A že jeden na druhého nechystáme boudu. V rozjitřených časech od toho druhého automaticky čekáte nějakou podlost a pořád v sobě máte silnou frustraci a ukřivděnost. Ale když nejste smluveni na výchově, nastávají třenice. My už dnes umíme dělat i dospělá gesta – třeba jsme uznali, že střídavá péče není pro dceru vůbec vhodná.

Musíte dát nové rodině šanci. Bylo nutné potlačit frustraci z toho, že se s dcerou mohu vídat jen ob víkend a každou středu v měsíci. Jako otec jsem si ale vždycky přišel vzorný.

S Janou si voláme denně. Bavíme se o tom, co je nového, o všem se radíme. Navštěvujeme se a jsou mi všichni čtyři – dcera, bývalá žena a její současný muž a jejich syn Theo – stále nablízku. To je úspěch! Vytvořili jsme rozšířenou rodinu. A v těch těžších chvílích je vždycky dobré vzpomenout si, že dítě vzniklo z velké lásky.

Jak to vidí ona:

Jana Bernášková - herečka, bývala partnerka Davida

Když si říkáte, že je váš ex ten nejhorší na světě, je to jen obrácená mince lásky. Ta láska je tam pořád, jen v temnotě. Období nenávisti pomine, nenávist není nekonečná. Ale musí se to prožít.

S Davidem jsme zpočátku zkoušeli nenávist přeskočit a tvářili se, že tam není. Asi půl roku jsme všechny negativní emoce potlačovali, ale ony pak stejně se vší silou vyhřezly na povrch. Navíc to ani naše dcera nenesla dobře, vnímala, že žije v klamu a chaosu.

Střídavou péči jsme zrušili, pro Justýnku to znamenalo život na dvou místech. Žádná květina neroste ve dvou květináčích, žádné květině neprospěje, když ji budete každý den přesouvat. Střídavá péče je vhodná pro zralé děti od dvanácti let a musejí s ní souhlasit. David má dnes Justýnku každý druhý víkend od pátku do neděle a každou středu.

Nastavili jsme pravidla. Ta jsou podstatná, fungují i v dopravě, všichni je dodržujeme, a díky tomu je karambolů co nejméně. Proces zvykání na nový řád trval rok dva, rozhodně to nebylo hned. A i dnes je to práce. Občas musíte něco spolknout, ale podstatné je, že si oba dva chceme vyhovět a umíme propojit naše současné životy.

S Justýnkou jsme chodili k dětské psycholožce. Projevovaly se u ní typické symptomy rozvodových dětí jako poruchy spánku, častá nemocnost, nutkavé čurání nebo bolení bříška. Psycholožka Alena Uvačíková byla naprosto báječná, všechny nás srovnala a ukázala nám další pohled na věc.

Boje a vlastně i soud dnes vnímám jako nutné. Každý má v sobě bojovníka. Cítila jsem, že David si potřebuje o dítě zabojovat, a já zase věděla, že dceru musím chránit. Stála jsem si za tím, o čem si myslím, že je pro ni nejvhodnější.

Překročili jsme svoje ego a odpustili si. Taky jsem svého času Davidovi pořád něco vyčítala, vracela se do minulosti. A on pak zvolil výbornou taktiku, která skvěle fungovala: všechno odkýval a přiznal. To byla známka, že skládá zbraně.

Skrz bolest člověk dospěje. Dnes jsme s Davidem životní přátelé. Dokonce si myslím, že Justýnku to taky posunulo dál. Možná i tuhle lekci bude jednou do života potřebovat