Hledání lehkosti

Plánujete si život dopředu?

Nemám plány. V mojí práci to moc nejde.

V soukromí taky neplánujete?

To už vůbec. Podle mě se plány nedá ovlivňovat. 

Neplánujete, protože jste spokojená. 

Samozřejmě že si občas trochu frfňám a mám pocit, že by věci měly být jinak, než jsou. Jenže to je ten největší omyl. Ony jsou totiž přesně tak, jak mají být, máme je ušité na míru, abychom je svým postojem měnili, abychom pochopili svůj podíl na jejich existenci a posouvali se přesně tak, jak je to pro nás potřebné.   

Když si frfňáte, jdete si za někým třeba postěžovat?

Ne, protože vím, že bych poslouchala dokola to samé, co už vím. Spíš pozoruju sebe samu a říkám si, jak dlouho tě to ještě bude držet, dokdy budeš frfňat. Měla jsem nedávno v talkshow zajímavého hosta, Tomáše Keltnera, který píše knihy o osobnostním rozvoji. Díky němu jsem si uvědomila, že svými emocemi jen živím někoho jiného, někdo se těší, že mám špatnou emoci. Není třeba ho krmit. 

Hrajete golf. Uklidňuje vás?

Spíš můj přítel ho hraje. Já velmi málo a velmi špatně, bolí mě z něj v kříži. Ale je to úžasná hra, poznáte se při něm, hraje si s vámi jako život. Něco se vám povede a pak něco zkazíte a vůbec to nejde. Musíte to přijmout a s pokorou jít dál, je to výborný mentální trénink. 

O golfu se někdy říká, že je hrou snobů. Nepotkáváte tam občas lidi, kteří s vámi, řekněme, úplně nesouznějí? 

Myslím, že vždy natrefím na lidi, kteří se mnou souznějí, a to i v případě, že mi mohou v něčem připadat otravní. Proto se vždycky zamýšlím, v čem se mnou ladí, že jsem je teď potkala. 

Existují lidé, které nemusíte, které byste raději nepotkala? 

No jasně, ale vždycky přemýšlím, proč mi vadí. Co to o mně vypovídá, co se v nich ze mě zrcadlí. Díky takovým lidem jsem v sobě některé věci vyčistila a uklidila, podobné lidi nepotkáváme pro nic za nic. Něco nám ukazují.

Celý rozhovor si přečtete v srpnové Marianne.