Pokud jste ho viděli jako Leopolda Hilsnera v televizním dramatu Zločin v Polné, určitě vám blesklo hlavou, že jablko nepadlo daleko od stromu. Karel Heřmánek mladší (27) má se svým otcem společného víc než jen slavné jméno.
Na rozhovor přiběhl ze zkoušky představení Mnoho povyku pro nic, do toho zrovna zkouší na Letní shakespearovské slavnosti, takže je anglickým dramatikem doslova zavalený. Celkem brzo se loučil, protože ho ještě čekal divadelní zájezd, přesto toho stihl prozradit dost.
Překvapilo mě, že je vám sedmadvacet a už jste ženatý. To dnes není úplně běžné. Je to i díky vzoru rodičů?
Nezažil jsem žádné rozvody a jsem jim za to moc vděčný. Moje svatba tak nějak přišla. Byli jsme spolu šestý rok a přišel čas to posunout, rozhodli jsme se, že bude svatba, a za tři týdny byla. Myslím, že se docela povedla.
Proč myslíte, že se vaši vrstevníci do svateb nehrnou?
Asi se bojí zodpovědnosti za toho druhého. Když se s Nikol hádáme, vím, že to musíme nějak vyřešit. To je ten rozdíl. Už se nedá jen tak ke druhému otočit zády a dělat, že tady nejsme.
Vy jste se zodpovědnosti nebál?
Bál, jako každý. Máme to ale hezké.
Jste optimista.
Myslím, že ano. Moc rádi třeba cestujeme. Před dvěma lety jsme odjeli do Vietnamu, strávili jsme tam měsíc na motorce. Já ji nikdy před tím neřídil, takže to byla taková sebevražedná mise.
Co jste se tam o sobě naučil?
Byl jsem schopný stát se kapitánem. Měl jsem na triku, kudy jedeme. Nikol neřídila, byl jsem zodpovědný za nás oba. Bylo to super, vyšlo to. I přesto, že se nám motorka pomalu rozpadala a měli jsme jednu nehodu, kdy jsme sebou flákli o zem a říkali si, jestli jsme celí.
Celý rozhovor si můžete přečíst v červencové Marianne.
Marianne Talk s Beatou Rajskou: Co nám v oblékání nejvíc ubližuje a jak to zachránit
