Kateřina Sokolová: Daň za krásný život

Nikdy jste necítila, že si o vás říkají „to je ta modelka, ta má školu na druhé koleji“?

Ale ano. Setkala jsem se tím. Na vysoké škole jsem se s předsudky setkala, některé paní profesorky si určitě myslely, že to, jak vypadám, automaticky znamená, že nebudu schopná dát zkoušku na výbornou. A jednou jsem si pořádně naběhla. Dovolila jsem si stěžovat na paní profesorku, co měla mít konzultační hodiny, ale nebyla ve škole. To jsem neměla dělat. Pak bylo zle, byl to masakr. Měla jsem ji ještě rok a potkaly jsme se dokonce i u státnic, to mi pořádně zatrnulo. Ale dopadlo to naštěstí dobře, asi mi odpustila.

Váš život působí na první pohled dokonale. Vyhrála jste miss, začala jste hodně pracovat v zahraničí, k tomu jste vystudovala vysokou. Ale doma to vždycky lehké nebylo.

To máte pravdu. Když jsem vyhrála miss, narodil se mi bratr. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo čtrnáct, Radovan je syn mého otce z dalšího manželství. Zhruba do dvou let se vyvíjel běžně, jako normální dítě. Pak ale přišlo očkování a jeho stav se začal zhoršovat. Nejsem odborník na autismus a neříkám, že to způsobilo očkování, jen říkám časový sled věcí, jak to bylo. Ráďa začal dělat repetitivní pohyby a hlavně začal mít hrozně tvrdé záchvaty. Skákal na kolena, mlátil se do hlavy, kousal se do ruky. Nejhorší je, že mu nemůžete nijak pomoct. 

To muselo být šílené.

Pak přišla zpráva, že má brácha autismus, konkrétně jeho nízkofunkční podobu, což je ta nejtěžší forma. Navíc jeho biologická matka to bohužel neunesla, nejeví o Radovana zájem a vidí ho tak dvakrát do roka. Nakonec to dopadlo tak, že...

...rozhovor pokračuje v červnové Marianne. 

ČERVNOVÁ MARIANNE V PRODEJI OD 25. 5. 2017