Kdo z nás chce být tuctový
Socioložku Jiřinu Šiklovou jsem navštívila v den jejích 79. narozenin, proto jí neustále zvonil telefon a dveře si podávali gratulanti. Já to zjistila bohužel pozdě, a tak jsem ji místo krabičky briliantů ‚obdarovala‘ několika otázkami, které označila za ‚děsně blbé‘ – ale než jsem se stihla nervově zhroutit, už se zase smála na celé kolo.
Tato neuvěřitelná temperamentní dáma je pro mě příkladem toho, že můžete stárnout bez jediné stopy únavy nebo rezignace. O společenských tématech mluví s nakažlivým zaujetím, a v hlavě už si připravuje další dvě knihy. Jednou bych chtěla být jako ona.
Někdy mi připadá, že naše maminky a babičky k našemu životu nemají moc co říct, společenské normy se za poslední století hodně posunuly…
Jistě, ve statických společnostech stačila nápodoba našich předků. Jenže my žijeme v dynamické společnosti, kde se neustále všechno mění. Během jednoho života můžete třeba díky vzdělání nebo společenským či politickým změnám sociálně přeskočit někam úplně jinam. Vaše původní prostředí tak pro vás už nemusí být vodítkem. V rychle se měnícím světě těžko můžete hledat svou roli na základě nápodoby předků – vemte si, že jen během mého života se šestkrát změnil politický režim. V takové situaci se můžete spolehnout jen na sebe.
Sama se na svůj život přece nemůžu podívat z odstupu.
V těchto dynamických dobách je asi nejlepší obracet se pro radu na někoho stejně starého nebo jen o málo staršího, komu důvěřujete. A nebo samozřejmě na profesionální poradny – tam je výhoda, že ten člověk vychází z desítek případů, nechce vám podsunout něco osobního, může se na vaši situaci podívat objektivně. Ale zase – kdo z nás chce být tuctový? Kdo by chtěl, aby se na něj hodilnějaký obecně použitelný mustr?
Celý rozhovor si můžete přečíst v magazínu Marianne Happy Life, který je právě na stáncích.
