Marta Jandová: Proměna rockerky

Do pražské kavárny vtrhla nenápadná sympaťačka s kočárkem a malým psem. Nejdřív se pozdravila s deseti lidmi včetně servírek, se všemi prohodila pár vtipů, vypustila dítě z kočárku a psa z vodítka, a zatímco se drobotina zapojila do všeobecného chaosu kavárny, pustily jsme se do rozhovoru, během kterého se stihla skamarádit s dalšími několika rodiči a jejich dětmi. 

Ano, Marta Jandová byla naživo přesně taková, jak jsem očekávala podle pověsti, která jí předchází. Přirozená, optimistická, naprosto upřímná a v tom nejlepším slova smyslu normální. 

Připadá mi, že vaše divoká povaha se poslední dobou trochu zklidnila, že? Může za to jen mateřství?

Bylo to vědomé rozhodnutí. Roky 2009 a 2010 byly pro mě tak strašně pracovně nadupané, že už jsem pomalu ani nevěděla, jak se jmenuji, kdo jsem, natož kam patřím… Jednou jsem přišla na přirovnání, které se mi zdá výstižné: že jsem jako strom, který lítá vzduchem a strašně potřebuje někde zakotvit. Natahovala jsem kořeny a nikde jsem je nedokázala uchytit… Byla jsem pak už nešťastná. 

Celý rozhovor s Martou Jandovou najdete v tištěné Marianne, která je právě na stáncích.