Přísně tajný život Terezy V.

 

S Terezou Voříškovou jsem se poprvé potkala před osmi lety. I tehdy jsme spolu dělaly rozhovor, vzpomínám si, jak jsme se nasmály, když jsme se vzájemně svěřovaly se svou vášní k jídlu. Už tenkrát trvala na tom, že nechce být žádnou šoubyznysovou loutkou. Která herečka netvrdí v osmnácti něco podobného? Kývala jsem a v duchu si říkala, že čas a hypotéka ukážou… 

 

Jenomže Tereza to dala. Umí říkat ne všem těm „nabídkám, které se neodmítají“. Taky velice pečlivě rozlišuje mezi soukromým a veřejným životem – ten veřejný, to jsou výhradně její filmové, televizní a divadelní role. Žádné skandály, žádné večírky, žádné rozhovory do médií… V tomhle mě Tereza fascinuje. Během rozhovoru to ale člověku práci zrovna neulehčí. 

 

Tereza pečlivě volí slova, hlídá si, co řekne a co ne, o svůj život se s médii rozhodně dělit nehodlá. Rozzáří se, až když začne mluvit o charitativním festivalu Mental Power, který vnímá jako svou druhou práci.

 

Cítím se dospělejší. Ale že bych byla vyklidněnější, to ne. 

 

Od dětství jsem chtěla zažít pořádnou dortovou bitku. A podařilo se – nedávno. Bohužel se odehrála u mě v bytě. Doteď ještě nacházím stopy cheesecaků, uklízela jsem tři dny, dorty byly všude, po stěnách, v parketách a na stropě. 

 

Bylo to krásný! Když proletěl vzduchem první kus dortu, všichni se zarazili. Dívali jsme se na sebe, jako že už jsme velký a že házet jídlem se nemá. A pak jsem najednou stála uprostřed totální bitvy. Dospělí jako děti, kouzelný. 

 

Ty mě baví hrozně moc! Chtěla bych v zahraničí točit ještě víc, je to neuvěřitelná škola. Ale i krok do nejistoty. Když jde o zahraniční práci, procházím různými fázemi. Nejprve tu práci šíleně chci, a když projdu castingem a roli dostanu, tak se z toho vždycky skoro složím.