ROBERT FULGHUM: V zákulisí osudů
Spisovatele Roberta Fulghuma jsem poprvé potkala, když jsem ho před několika lety vodila po Praze z jedné autogramiády na druhou. Náš společný příběh měl pak hned několik pokračování. V tom zatím posledním jsme probrali jeho zkušenosti pastora, české sexshopy nebo třeba tajemství opravdu šťastných párů.
Autorka: Lucie van Koten
Během našeho prvního setkání jsme spolu chodili po autogramiádách. Než jsme přešli Václavské náměstí, kde po knihkupectví visely plakáty poutající na Robertovu novou knihu, oslovila jej spousta lidí, jestli by se s ním nemohli vyfotit. Na autogramiádu, kde už čekaly další desítky, možná stovky čtenářů, jsme kvůli tomu vždycky dorazili pozdě.
Před dvěma lety byl Robert Fulghum mým narozeninovým překvapením. Den před narozeninami mi volala kamarádka Míša s jasnými instrukcemi: „Zítra v deset na Míráku. Buď tam, někdo si tě tam vyzvedne a ten někdo tě vezme na snídani,“ oznámila mi tajuplně. Vzal mě na velkou sobotní snídani, která měla patřit jenom mně, ale ve skutečnosti jsem ji strávila focením celé kavárny s Fulghumem.
Když se chystal do Prahy tento rok, aby zde uvedl svou novou knihu U Devíti draků a jedné ovce, psali mi z Marianne, zda bych s ním neudělala rozhovor. Rozhovor o ženách. Trošku jsem se orosila, když jsem ho o rozhovor žádala, ale nadšeně souhlasil, a jak jsem předpokládala, hned začal vyprávět jednu historku za druhou. Sešli jsme se opět v deset dopoledne. A na rozdíl od své tehdejší narozeninové snídaně, tentokrát jsem se s Fulghumem fotila já!
Děkuji, že jsi souhlasil s rozhovorem. Pro tebe asi trochu netradičně do ženského magazínu.
To já rád. Já čtu jeden magazín pro ženy, který hodně píše o mužích a sexu. Kupuju si ho každý měsíc a přátelé se mě ptají, proč to proboha čtu. A já jim odpovídám, že mě to vážně baví a že chci vědět, co si ženy myslí a jak přemýšlejí.
A já chtěla začít tím, že jsi bývalý pastor.
Ano, mimo jiné. Ještě na střední škole jsem pracoval například ve vězení nebo v nemocnici, takže jsem poznal i tu temnou část lidského života. Teprve potom jsem se stal pastorem a následně jsem dvacet let učil. Vždycky jsem tak byl v zákulisí lidských životů. A to jsem dodnes, i jako spisovatel. Ptám se lidí na jejich životní příběhy. Jsem vlastně celoživotním pozorovatelem lidských osudů...
...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ÚNOROVÉ MARIANNE.
