Rozhovor: Bára Poláková a její život vzhůru nohama

Víc přemýšlím nad praktickými věcmi. Od všelijakých přípravků na cokoli přes druhy chlebů až po rozmýšlení každý večer, co musím vyprat na druhý den, aby mi to nechybělo. Pomalu mi dochází, že já už jsem ten rodič. I když jsem pořád dítě své maminky, musím se teď starat i já. A mnohem víc se zamýšlím nad světem kolem nás, z čehož mám často depku, bude to asi tím, že mám na přemýšlení mnohem víc času. Před tím jsem byla v takové bublině. Teď mám asi větší nadhled. A taky přemýšlím o tom, co je a není opravdu potřeba, čím se obklopujeme, nebo třeba o tom, jak moc si občas životy zjednodušujeme.

 

Teď jsem slyšela v rádiu, že se v Česku ročně vyrobí přes milion nových aut. K čemu to je? A co bude s těmi starými auty? No, tak i nad tím se teď občas zamýšlím. (smích) Dostala jsem pod stromeček knížku Digitální demence, tak jsem na ni zvědavá, je o tom, jak lenivíme a že se nám vytrácí intuice a přirozený pozorovací talent. Občas sním o tom, že žiju v té úplně pomalé době, kdy Prahou jezdily kočáry a lidé špacírovali ulicemi. Na mě se moc spěchá, tak jsem šťastná, že jsem se zastavila a dívám se jen na Ronju. Zkouším s ní třeba bezplenkovou metodu, je to hrozná sranda, když se to podaří. Plínky jsou vlastně taky důsledek zrychlování a zjednodušování. A i když se tvrdí, že jsou pro miminka neškodné, já těm ropným spoďárům nějak nevěřím, vždyť to není prověřené časem. Tak mám látkové.

 

To ne. Až takhle trapně jsem nikdy uvědomělá nebyla. Dost jsem pila, kouřila a pařila. Nikdy jsem nebyla nějaký velký pijan, ale o žádné extra zdravé životosprávě nemůže být řeč, když jsem třikrát do týdne chodila spát ve čtyři ráno. Teď jsem šťastná, že jsem si to všechno srovnala. Tou jógou a jídlem jsem se to vždy snažila dohnat.

 

Tak to bych nerada, i když něco podobného mi blesklo hlavou poté, co jsem zkoumala složení šamponu na vlasy a hlídala, aby tam nebyly silikony, a co jsem se dočetla, že kapsle do myčky obsahují spoustu nebezpečných látek. No, začínám koncertovat až za pár měsíců, tak snad do tý doby nebudu úplně nesnesitelná. 

 

Ona byla tak bezbranná! Měla jsem ji hned na břiše a přitiskla jsem ji k sobě. Ten pocit, když cítíte, že je to živý tvor a je z vás, je nepopsatelný, byla takové malé zvířátko, hebounké klubíčko.

 

Úplně náhodou jsem na začátku roku 2015 četla článek o tom, že právě rok Dřevěné kozy je skvělý pro vytváření nových věcí, projektů i dětí. Deska byla už naplánovaná, tak jsem si říkala, jupí jou, to zní skvěle, no a v lednu jsem zjistila, že jsem těhotná, tak to bylo srandovní, jak to vyšlo. Ale i kdyby byl rok dřevěného dinosaura, byla bych z miminka šťastná. Každopádně deska má úspěch a Ronja se pořád usmívá a je celá blažená. Tak možná, že na té koze něco bude.