Rozhovor s Helenou Dvořákovou: Potřebovala jsem životní restart

Helena má v sobě přirozenou noblesu, sálala z ní i ve chvíli, kdy doběhla na rozhovor – naprosto bez make-upu a v džínách špinavých od bahna, protože po ní celou cestu skákala její tříměsíční fenka. Určitě i proto dostává v divadle tak často role osudových žen. Lady Macbeth, Faidra, Ysé... Když jsem ji během konverzace pozorovala, došlo mi, že tato herečka je přímo učebnicovým příkladem, jak krása vychází zevnitř.

Máte za sebou nelehké období.

Měla jsem nějaké zdravotní problémy a cítila jsem, že nutně potřebuju načerpat energii, a ne se z ní vydat v nové divadelní sezoně. A tak jsem si řekla o pauzu v divadle, zrušila jsem i jiný divadelní projekt... Pár lidí jsem asi zklamala, ale musela jsem odmítnout, byla to taková daň za to, že jsem potřebovala restart. Teď jsem moc zvědavá, co mě čeká v životě dál. I když nechci říct, že nechávám všechno jen náhodě, jen je ve hvězdách, co vyjde, a co ne.

Věříte na osud?

Všemu– i životním rozhodnutím – musíme nechat vůli a volnou ruku. Jednou za rok se potkáváme s kamarádkami na chalupě, mohou tam jen ženy, děti a psi. A v takovém ženském kruhu pak probíráme všechno. Práci, vztahy, všechno... Je to velmi nabíjející. Třeba jedna z kamarádek měla život naplánovaný stejně jako ve filmových Básnících: dovolená v Jugoslávii, dítě, auto, další dítě... I ona si to podobně malovala, ale najednou do toho poznala jiného muže. A celý plán ztroskotal. Trochu se tomu usmívám, protože přesně takhle to dopadá, když si něco plánujeme. To nás učí. Třeba i tomu, že přece jen nejsme na světě jen proto, abychom odpočívali...

Celý rozhovor si můžete přečíst v říjnové Marianne.