Sběratelka historické módy: Nejvíc si vážím šátku Oldřicha Nového
Vlaďka Dobiášová, vystudovaná učitelka, nejdříve sbírala bižuterii a zajímavé knoflíky, později oblečení a doplňky. Sbírku dlouho brala jako hobby, nakonec si ale založila vlastní agenturu a s unikátními módními kousky seznamuje i ostatní, ať už prostřednictvím módních přehlídek, výstav, či půjčováním modelů na natáčení. „Jsem módou posedlá. Špatně se mi od ní utíká k něčemu jinému,“ říká o sobě.
Víte, kolik oděvů vlastně máte?
Přesně netuším, ale jde o tisíce kousků oblečení a doplňků, mám na ně dvě místnosti. Ke každé si pamatuji i legendu či historku, komu věc patřila. To je vlastně základ, nejde mi o věc samotnou, ale o ten příběh.
Čeho si nejvíc ceníte?
Mezi mé největší poklady patří soubor oděvů, které náležely významným osobnostem. V této sbírkové části, o kterou se hodně bojím, mám například vějíř slavné spisovatelky Boženy Němcové.
Jak se dá taková vzácnost sehnat?
Dělala jsem módní přehlídku u paní, které navrhovala a šila pro manželku Maxe Švabinského, jako část honoráře mi dala její šaty a právě tento vějíř. S rodinou Boženy Němcové se totiž paní Švabinská stýkala a dostala ho jako dar, je zaručené, že je pravý, má skutečně nevyčíslitelnou hodnotu. Ale některé jiné věci pro mě osobně mají tak velký význam, že by se vlastně ani nedaly zaplatit penězi.
Co například?
Šátek Oldřicha Nového. Jde o obyčejný hedvábný červený šátek s bílými puntíky, ale nedala bych ho z ruky, je to má srdeční záležitost. Ani šaty Adiny Mandlové pro mě tolik neznamenají.
Co byste do sbírky ráda přidala?
V tuhle chvíli ani tak netoužím po modelu nějaké hvězdy, ale spíš po prostoru, kde bych všechno mohla uskladnit, to je můj velký sen. Mám takové muzeum na kolečkách – organizuji módní přehlídky, půjčuji modely třeba do filmu, případně pořádám putovní výstavy… Ale mít muzeum módy by bylo mnohem lepší!
Jak jste se vlastně ke sběratelství dostala?
Na mé vášni pro historické oblečení má svůj podíl moje tetička. Byla to operetní zpěvačka, tehdy patřila mezi star, zpívala i s Karlem Hašlerem, patřila do lepší společnosti… Občas mi vyprávěla své zážitky a pro mě to byl úplně jiný svět, moje máma byla obyčejná švadlena a žily jsme skromným životem.
Pamatujete si na začátky sbírky?
Když jsem byla malá, všichni se mi smáli, že jsem hadrářka a schovávám si oblečení. Dodnes si pamatuji, když moje máma chtěla spálit jedny černobílé boty, bylo mi do breku a přesvědčila jsem ji, že si je nechám, že jsou krásné. To mi bylo asi osm.
U čeho to vlastně na fotce pózujete?
Jde o vzorovaný župánek z hedvábného saténu, pochází z dvacátých let. Na fotce to není moc vidět, ale figuríně jsem oblékla ještě kombiné v lila barvě, i to pochází z dvacátých let, tehdy se totiž začínalo nosit i jiné než jen bílé spodní prádlo.
