„Se soutěžícími máme společného nepřítele jménem čas,“ říká Jenda z Peče celá země

Jak se kadeřník dostane do cukrářské soutěže?

Velkou zásluhu na tom má moje babička, která mě v dětství hodně hlídala, a společně jsme pekli. Pak přišla škola, stěhování do Prahy a já žil v bytě, ve kterém nebyla ani pořádná kuchyně. Jakmile jsem ale začal vydělávat, pronajal jsem si větší byt a rychle se k pečení vrátil. Jednou jsem v televizi zahlédl upoutávku na casting, a tak jsem si řekl, že zkusím vyplnit přihlášku.

Casting asi nebyl jednoduchý...

Nejdříve jsme přinesli hotové výrobky. Nechápu, jak je to možné, ale porotci dokázali rychle odhadnout, kdo sladké doopravdy sám pekl, a komu někdo pomohl. Pak se mi ozvali, že postupuji do dalšího kola, ve kterém už jsme pekli na místě.

Ve druhém kole castingu jste mohl upéct cokoliv?

Ne, dostali jsme technickou výzvu. Ta spočívá v tom, že sice dostanete recept, ale není v něm podrobně popsaný postup. Kdo neměl zkušenosti s pečením, nemohl ji zvládnout. A pak mi zavolali z České televize, že mě berou.

Ověřovala si produkce, zda doopravdy nejste cukrář?

Ano, Česká televize si nás pěkně prolustrovala. Například jedna slečna se do soutěže nedostala kvůli tomu, že o Vánocích prodávala přes internet cukroví. Do soutěže se nedostal ani člověk, který v blízké době otvíral cukrárnu. Opravdu jsme byli všichni amatéři, a myslím si, že je to poznat.

Jak to bylo s recepty? Mohli jste si recept připravit dopředu?

Ještě před začátkem soutěže nám z České televize poslali dvacet zadání, která jsme museli zpracovat. To bylo hlavně proto, aby věděli, jaké suroviny budeme potřebovat. Zadání ale byla opravdu stručná, například: Dort se želé, minimální průměr 26 cm. Bylo jenom na nás, jak se připravíme. Já v té době pracoval ještě na jiných projektech, a tak si myslím, že jsem přípravu hodně podcenil. Navíc jsem neměl ani potřebné kuchyňské vybavení, abych si všechny recepty vyzkoušel.

A šlo recept v průběhu soutěže pozměnit?

Recept jsme měnili pouze v momentě, kdy jsme měli v hlavě kroky, které v časovém presu nešly provést. V ten moment nastávala improvizace.

Recepty jste museli upéct v časovém limitu. Bylo to náročné?

Nejtěžší bylo, že jsme neměli žádný pojem o čase. Asi nejvíc to bylo vidět u sachru, kdy nám řekli, že máme za sebou půlku a někteří ho teprve dávali do trouby.  Nesměli jsme mít mobily ani hodinky. Pouze chodil moderátor, který nám řekl, že jsme v polovině času, máme hodinu do konce, půl hodiny do konce, pět minut a poslední minutu. Ještě uvidíte, co všechno se dá v poslední minutě zkazit.

Přijde mi, že jste si jako soutěžící sedli, a především pomáhali. Je to pravda, nebo zdání klame?

My jsme měli společného nepřítele, a tím byl právě čas. Opravdu jsme navázali přátelské vztahy a rádi si vypomohli. Třeba Péťa se vždycky snažila všem pomoc. Myslím, že jsem nikdy nic nevytáhl z trouby, aniž bych se nezeptal Péti, jestli už to mám dopečený.

Jak vlastně probíhalo samotné natáčení?

Byl to šrumec! Točili jsme za Prahou a jeden díl se točil dva dny. Trošku závidím soutěžícím, kteří si vzali dovolenou v práci. Navíc nám nepřálo ani počasí. Nikdo nepředpokládal, že by v květnu byly přízemní mrazíky. Jenom nástup, jak jdeme do stanu, jsme občas točili i desetkrát.

Co vás na natáčení příjemně překvapilo?

Určitě moderátoři. Já jsem se nejdříve přeslech, a myslel jsem si, že jedním z moderátorů bude Vojta Kotek. Takže jsem se radoval, ale pak jsem zjistil, že je to Václav Kopta, kterého jsem znal jenom ze Sněženek a machrů. Nakonec jsem byl ale rád, protože s panem Koptou byla neskutečná sranda. Vždycky nás držel nad vodou a měl vtipné poznámky. A Terezka si většinou odvážela výrobky na snídani. Takže mi třeba druhý den napsala: „Jendo, ten makový koláč byl výbornej.“

Takže jste si sladké mohli mezi sebou rozebrat?

Po dotočení jsme my - soutěžící museli jít na rozhovory. Pak jsme se vrátili, a už většina výrobků byla rozebrána. Štáb byl poměrně dost veliký.

A jací byli porotci - Josef Maršálek a Mirka van Gils Slavíková?

Porotci byli těžkej kalibr! Občas podle mě zapomínali na to, že jsme amatéři. Pan Maršálek byl velmi profesionální a uměl mě dost znervóznět. Paní Slavíková se s tím taky nepárala. Vždycky všechno řekla hezky od plic. Myslím si, že byli hodně sehraní, ale občas bylo vidět, že každý má jiné chutě.

Mohli vám během pečení radit?

Nesměli nám radit, ale mohli koukat! A věřte, že i pohledy dokážou člověka znervóznět. Obecně se ale snažili být hodně stranou a oba byli velmi profesionální. Každopádně bych je chtěl vidět v roli soutěžících. Zajímalo by mě, jak by se s tím poprali.

Co považujete za svůj nejlepší cukrářský počin v soutěži?

Stojím si za makovým květem a želé dortem. Nestydím se ani za svoje laskonky. Občas se mi ale v soutěži stalo, že dort byl chuťově dobrý, ale chyběl mu správný design.  

Chtěl byste se cukrařinou živit?

Líbilo by se mi mít spojenou kavárnu s kadeřnictvím, ale bohužel prostory v Praze jsou strašně drahé. Na druhou stranu mě baví domácí tvoření, protože tomu člověk dává čas a kvalitu. Takže živit asi ne, ale připravuji pečící kurzy pro veřejnost. Ty první budou vyloženě založené na tom, že máte doma mísu a metlu a potřebujete něco rychlého upéct.

Kuchařka není v plánu?

Není. Spíše začínám točit videa, která by lidi měla naučit, jak se orientovat v kuchařkách. V některých kuchařkách je složité hledat i pro mě. Chtěl bych proto lidem předat, jaké obměny mohou při pečení udělat. Já mám starou kuchařku po babičce, a v ní je třeba piškot rozdělený do třech různých úrovní – levný, dražší a nejdražší. A ve finále to neubírá ani kvalitě. Takže bych chtěl lidem ukázat, jak správně hledat. Nechci zaplnit knihkupectví další kuchařkou.

Kde hledáte nové recepty vy?

Když chci péct něco tradičního, tak si otevřu třeba čtyři kuchařky a porovnám dané recepty. Podívám se na podíl mouky, cukru a vyberu si to, co je mi sympatický. Je důležitý myslet na to, že vždycky to nejdražší nemusí být to nejlepší.

Co třeba říkáte na tiramisu z pomazánkového másla?

Jsou věci, na které jsem strašně alergický. Konkrétně teda na margarín a pomazánkový máslo. Nechápu, proč by někdo měl mascarpone nahrazovat pomazánkovým máslem, vždyť tiramisu je jeden z nejjednodušších i nejlevnějších receptů, co znám. Podobné je to u cheesecaku, který mi dlouho nechutnal. Pak jsem ale měl cheesecake podle receptu Chez Lucie, která má v základu sýr Philadelphia. Teprve v ten moment jsem poznal, že cheesecake může být výborný dort. Je důležité, aby lidé nahrazovali tento sýr pouze sýrem se stejným procentem tuku, což se neděje, a pak tam dávají tvaroh.

A co slaná kuchyně? Baví vás klasické recepty?

Soutěž Peče celá země je zaměřená na cukráře a pekaře, přičemž pekař by měl umět i slané recepty, takže možná přijde i něco slaného. Já si doma rád vařím, ale velmi jednoduše. Miluju italskou kuchyni, ale mám rád i českou kuchyni. U nás doma jede maso, ryby, těstoviny a zelenina. Můj partner je hodně polívkovej, takže i polévky. Teď jsme propadli pomazánkám.

Já taky! Jakou máte nejraději?

Můj přítel Standa má rád pomazánku z tvarohu, sušených rajčat a česneku! Já zbožňuju pomazánku z cottage, vejce, tuňáka, kukuřice, cibule a hořčice.

Blíží se Valentýn. Co bychom měli upéct své polovičce?

K Valentýnu se určitě hodí dort pavlova se šlehačkou a jahodami, který navíc není těžký na přípravu. Myslím si, že zabodovat můžete i s lehkým piškotem, mascarpone, šlehačkou a jahodami.

Sledujete soutěž Peče celá země? A komu výhru přejete?

ČTĚTE TAKÉ: Sladký rozhovor s Lelí‘s cupcakes