STYLOVÉ ŽENY - designérka Helena Dařbujánová: Užívám si módní úlovky
Dá se styl naučit? Podle módních příruček ano. K tomu, aby taková pravidla fungovala, je totiž důležité být osobnost. Představujeme jednu ze čtyř inspirativních Češek.
Co ráda nosíte?
Nikdy jsem o svém stylu nepřemýšlela, to, co nejraději nosím, nemám nijak vykalkulované. Baví mě, když mé oblečení je trošku vtipné, trošku tajemné a když je vůči mé postavě líbezné. Vzájemně kombinuji věci, které se na první pohled úplně nesnesou. Takže konkrétně: Ráda nosím Max Maru kombinovanou se secondhandem. Baví mě objevovat zajímavé kousky. Nejen v sekáčích, ale na různých roztodivných místech, v šuplících, brože v bazarech. Třeba mé oblíbené boty – perka jsem si pořídila v jezdeckých potřebách. Radost z úlovku je pak o to větší!
Takže vás baví mix starého a moderního, drahého a levného…
U Max Mary si vybírám věci, které pro tu značku nejsou úplně typické, ale zapadají do mého kontextu. Osobně nemám ráda věci pro dámy.
Máte radu, jak se oblékat stylově?
Nejlepší je, když nad oblečením moc nepřemýšlíte, ale prostě v něm žijete. Pak jste přirozená, styl jde přímo z vás a oděv vás pak dotvoří. Proto nefunguje, když se někdo oblékne třeba podle návodu v časopisu. Přidanou hodnotu stylu dává osobnost.
Co byste si na sebe nevzala?
Nesnáším osmdesátky. Asi proto, že jsem tehdejší módu nosila, když jsem chodila do školy. Dřív jsem to řešila, neměla jsem moc peníze, ani v obchodech toho moc nebylo, takže jsem si na sebe i hodně šila.
Jak se váš styl vyvíjel?
Měla jsem období absolutní černé. Je to vlastně takový nepsaný styl všech architektů, ty dost často poznáte podle toho, že jsou v černé od hlavy až k patě. Aby bylo jasně vidět, jak jsou jednoznační… Nechtěla jsem vypadat jako typická architekta, ale černou jsem nosila moc ráda. Ale před pár lety ke mně byl život krutý, skoro ve stejný čas mi zemřela maminka a babička. A najednou, i když tradice velí, že by zrovna v tenhle čas truchlení měl člověk chodit v tmavých barvách, jsem měla pocit, že jakmile bych si v té bolesti ještě oblékla něco černého, zbláznila bych se. Začala jsem nosit barvy, a když už podvědomě opět sklouznu k černé, přidám alespoň červenou rtěnku.
Jak vypadá váš typický outfit?
Kombinace krátkých šatů a kalhot. Ráda nosím i šaty se ženskou siluetou, například od návrhářky Lazy Eye. Její šaty jsem si vzala do Paříže na veletrh designu. Většina Francouzek tam byla v minimalistických modelech a já mezi nimi v šatech se spodničkou. A ostatní na to reagovali velmi pozitivně. Ženské věci prostě skvěle fungují. Sama se v nich jinak cítíte, jinak se chováte, narovnáte se… Ženy by měly být ženami. Neměly bychom se stylizovat do mužů. Já osobně jsem dřív byla spíš chlap, asi to souviselo s mou velkou aktivitou na poli architektury. Když jsem přišla mezi muže, chtěla jsem být taky tak tvrdá jako oni. A podobně jsem i vypadala. A i když to zní jako klišé, myslím, že nejdůležitější je obléknout si úsměv.
Ctíte nějaké módní pravidlo?
Četla jsem, že nádherné boty nemůžou být pohodlné. A možná to platí i o krásných šatech, ve kterých musíme být narovnané a se zataženým bříškem. Možná někdy zbytečně sázíme na pohodlnost.
