STYLOVÉ ŽENY - šperkařka Janja Prokić: Elegance nemusí být nudná a svázaná

Jak se vyvíjel váš styl?

Na základní škole mě bavil skejtový styl, takže jsem se oblékala do pánských modelů – nosila jsem pánské kalhoty jako od liftboye, k tomu skejtový pásek a skejtové boty. Prostřídalo se to s nadšením pro květinové vzory. Jeden čas jsem milovala Egypt, a tak jsem si malovala linky přes půl obličeje a ostříhala jsem si modré mikádo. Když o tom tak přemýšlím, byly to velké úlety. Dnes už jsem se uklidnila, ale láska k uniformám mi zůstala. 

Co tedy ráda nosíte?

Mám ráda sofistikovaný styl. A baví mě uniformní styl – vojáci, námořníci, školní uniformy, to je moje! Ale vždycky chci, aby to, co mám na sobě, bylo ženské. Pánské prvky tedy kombinuji s ultraženskými. Mám ráda límečky a košile. 

Kde nakupujete?

Mám problém se obléknout v Česku, oblékám se většinou u mladých návrhářů, a jinak si spíš něco ulovím v zahraničí. 

Co ve vašem šatníku nenajdeme?

V šatníku mi naprosto chybí trika a trička, většinou si nějaké nadměrné půjčím od přítele. Nesnáším loga a nápisy. Nikdy jsem nenosila nic moc sportovního, ten styl podle mě postrádá eleganci a ženskost. 

Co to konkrétně znamená „být ženská“?

Ženskost je velké téma i v mých špercích. Dlouho jsem řešila, proč české ženy o sebe tak moc nepečují a raději nosí outdoorové věci. A ty, které se o sebe starají, bývají automaticky označené za fifleny. To je dost smutné. A je to i tím, jak se k ženám chovají muži. Je to začarovaný kruh, protože muži se k ženám neumějí chovat, protože nevypadají jako ženy, ženy se zase často bojí žensky vypadat… 

Sama tvoříte šperky, které jsou ženské…

I já jsem v sobě řešila, co mi chybí a jaká chci jako žena být. Základem je připustit si svoji ženskou energii. Je důležité vnímat svoje tělo a jeho rytmus. U mě to bylo v hlavě, vyrůstala jsem především v klučičí partě. Dlouho mi trvalo, než mi došlo, že je krásné, že jsem žena a že to musím prodat. 

Proč je důležité oděv nepodceňovat?

Oblečení na první pohled vypovídá o nás samých. Chápu, že někoho móda nebaví, ale mělo by patřit k dobrému vychování se obléknout adekvátně k tomu, když jdeme ven, na schůzku nebo do divadla.