Svý jistý nebudu mít nikdy

Žijete hodně atypicky, třeba už tím, že se živíte věcmi, jimiž se většinou uživit nedá. Ale daří se vám. Měl jste někdy pocit, že jste v něčem vyvolený?

Já jsem na sebe pohlížel vždycky dost skromně. Dívám se na sebe jako na obyčejnýho kluka. Asi se dá říct,
že žiju nestandardně a daří se mi, nemám ale pocit, že bych dělal něco důležitějšího než kdokoli jiný. Jsou určitě lidi, který by si mezi dlaždičem a mnou vybrali mě. Ale kdybyste se mě zeptal, jestli je důležitější dlaždič nebo já, tak bych na to nebyl schopnej odpovědět. Mě často průměrnost dost štve a snažím se proti ní bojovat, ale ve výsledku je jedno, jestli jste Freddie Mercury, nebo třeba prodavačka v zelenině.

Vám to jedno není.

Mně to jedno není. Je to o vašem osobním rozhodnutí. Ale dimenze štěstí a neštěstí a spokojenosti s živo- tem s tím nemají tak moc společnýho. Ta prodavačka v zelenině může prožít mnohem šťastnější a spokojenější život, než prožil Freddie Mercury. Nemyslím si, že žiju nějak výrazně hodnotnější život než kdokoli jinej. V životě je tolik rozhodujících vrozených elementů – in- teligence, vzhled, schopnosti, fyzická konstituce, míra lásky, kterou je člověk schopný cítit vůči okolí. To mi bylo v určitý míře dáno, a jestli si mě někdo vyvolil, tak to byla příroda a jsem za to vděčnej.

Myslí si Vladimír o sobě, že je jako chlap pro ženy atraktivní? A jak poznal, že ta jeho je TA PRAVÁ? To se dočtete v listopadové Marianne.